Hoj, příteli můj Arlekino,
spíš nebo přemýšlíš?
Hej, hochu, vzhůru, ke rtům víno
a smutku zanech již,
nech duši tvou ať vášeň schvátí,
a rty nechť vzkřiknou ve závrati:
Bim, bam, bim,
je šťasten harlekýn!
A, příteli můj Arlekino,
zapuď již snění své
a vzpomínek změň andantino
v kankány vášnivé.
Tak musilo se, hochu, státi,
je fádní dlouho milovati.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn.
Hoj, příteli můj, Arlekino,
stesky máš na líci?
Tu víno, hochu, vášní vroucí
a štěstím šumící.
Hle, jako já jsi, brachu, v létě,
nás obou kvete štěstí v světě.
Bim, bam, bim,
je šťasten harlekýn!
Viď, láska že už nebolí nás,
ni srdce nepálí...
A vzpomínky? Ty smíchy grimas
ze srdce vyžaly...
Teď srdce nám už nekrvácí,
jsme oba volni jako ptáci.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!
A pak – je hloupou trochu láska,
komickou přítěží...
Jsme ty a ty. Nač tedy maska
a nač nám třeba lží...?
Jsme volni nyní jako ptáci,
a víc nám srdce neskrvácí.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!
– Tak, příteli můj Arlekino,
zapuď již snění své,
do ruky pohár, ke rtům víno
krvavě vášnivé...
Tak musilo se, hochu, státi,
je fádní dlouho milovati.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!