***

Adolf Bohuslav Dostal

Můj přítel hoch byl roztomilý věru, my věřili si, k cizí zlobě hluši, a častokrát, když táhlo k podvečeru, jsem četl s ním v své otevřené duši. My byli blízci si svým každým sněním, a z jeho listů čet’ jsem touhy svoje, pár jeho slov mi bylo povzbuzením, když už jsem unaven se vzdával boje... Že teď mi duši zranil do krvava! Ta duše věru malou cenu měla, a dnes se tolik komedie hrává. A konečně i to já chápu zcela: vždyť on má diplom, postavení skvělé – a já jen srdce, srdce jenom vřelé.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

191. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOST. (Antonín Klášterský)
  2. JEN JEDNKRÁT JSEM GIROVAL. (Viktor Dyk)
  3. PES. (Antonín Klášterský)
  4. Kapitola z mojí „Bohémy”. (Josef Svatopluk Machar)
  5. MEDITACE. (Josef Lukavský)
  6. VZPOMÍNKA (Bohdan Kaminský)
  7. KOLOMBINA. (Karel Hugo Hilar)
  8. Fragment. (Antonín Sova)
  9. O MLÁDÍ A STÁŘÍ. (Emanuel Čenkov)
  10. SLOVÁCKÝ HUDEC (Jiří Mahen)