AŽ POTOM SNAD...

Karel Hugo Hilar

Až potom snad, až růže uvadnou a hebké asfodelly našich snů, až potom snad, až stichnou žáry nám, do náruče své mdlé Tě obemknu. Až potom snad, až ohně pohasnou, a rozhostí se horizonty tma.. až za šera.. to budou touhy spát.. říc’ budu smět’: Ten stín je žena má!! Až potom snad, až rety uvadnou, až zapomenem, jak zněl mládí smích, sám svadlý, slabý budu líbat Tě do odumřelých lící pobledlých... Až potom snad, až bude dohráno, sám troska, neduh, nesíla a stín Tě svadlou, mdlou a se rty bledými, přivinu suše v studený svůj klín. A budem táhlé stesky šeptat si.. na místě lásky v hrobě klečet snů... Až potom snad, až růže uvadnou, do náruče Tě choré obemknu.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

513. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Růže. (Alois Škampa)
  3. Zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  4. Když den se nachýlí... (Jan Červenka)
  5. 1. Poupě. (Jaromír Březanovský)
  6. Když všecko spí... (Jaroslav Vrchlický)
  7. SYLLOGISMY A VIDMA (Beneš Grünwald)
  8. MÉ MYSLI. (Adolf Brabec)
  9. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Polibky. (Jaroslav Vrchlický)