KDYŽ TONUL ZÁPAD...

František Hais

Když tonul západ v červánkovém moři, a luny jas když mračno protínal: pod jabloní, jež rudým květem hoří a vůni rozpíná až v lůno skal, jsem bludnou nohou k odpočinku stanul. Šeř plížila se truchlá, mámivá, a po osení teplý větřík vanul, co večernice vzplála zářivá. Stesk pojal mne, a hlavou duma táhla o květech mládí dávno uvadlých, o rose lásky, jíž má duše svlahla, o bouřném dmutí mladých ňader Tvých – O cestě po lukách při luny svitu, kdy, města vzdáleni vždy víc a víc, jsme upírali zraky ku blankytu, a Tys se chvěla, blahem zmírajíc... A přec, ó žel, že pravdu musím říci, čas odvál drsně vřelé lásky pel, a Ona tolik, tolik milující, ten dobrý šotek na mne zapomněl... Jak stál jsem opřen o kmen jabloňový, pad’ lísteček mi svěží do klína; tu hlavou šlehlo: hle, toť život nový, snad přece na mne ještě vzpomíná.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

204. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. De monte sacro. (Xaver Dvořák)
  2. NA ČEŘOVCE. (Irma Geisslová)
  3. Píseň smíření (Otokar Fischer)
  4. VYBRANÉ HNÍZDO. (František Kvapil)
  5. XXV. Naposled... (Josef Svatopluk Machar)
  6. Na Růžovci. (Ferdinand Tomek)
  7. V bouři. (Augustin Eugen Mužík)
  8. V LETNÍM VEČERU. (Adolf Brabec)
  9. Smavé údolí, zelený les, (Josef Holý)
  10. MÍR. (Augustin Eugen Mužík)