Zbabělci.
I.
1-1I.
1-2V posledním pekle, kořist utrpení,
1-3jež také třtinu časem zocelí,
1-4dnem oslepeni, nocí pokořeni:
1-5tak do věčnosti trpí zbabělí.
2-1Uhybá ještě nejisté jich oko,
2-2rty váhavě se chvějí bázlivé.
2-3– – A dál tu trpí; ač jsou přehluboko,
2-4šum pohrom všech tu slyší nejdříve.
3-1A pak to sviští jako rána biče,
3-2Žeň tragickou svou mdlobou zaseli.
3-3Had u jich prsou vždy se zvedá syče,
3-4by uštkl svým „Zbabělí! Zbabělí!“
4-1A oni v studu svoji hlavu sklání.
4-2Jsou v posměch peklu, které trpěli.
4-3Had u jich prsou syčí bez ustání:
4-4Zbabělí! Třikrát zbabělí!
17
II.
5-1II.
5-2Kdo couvli malodušni, bez odvahy,
5-3jež plachá bázeň schvátila jak mor,
5-4kdo zalekáni před volnými svahy
5-5svrženi byli s nebetyčných hor,
6-1kdo složili své ruce v malomoci,
6-2by sekeru jim v hrdlo vložil kat,
6-3jsou v posměch dni a k povržení noci.
6-4Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát!
7-1A nelitujte! Trest to za jich vinu.
7-2Svým pravnukům svit slunce zastřeli.
7-3Vložili hanbu v nitra svojich synů.
7-4Zbabělí! Třikrát zbabělí!
III.
8-1III.
8-2Čekali jiní, že se vrátí chvíle,
8-3již propásli v své bázně závrati.
8-4Horečná lítost hledá zašlé cíle.
8-5Nadarmo. Zašlo. Už se nevrátí – –
9-1Nepřijde chvíle, kdy se třásly ruce,
9-2když kázala čin doba pohnutá.
9-3Horečná lítost vzpomíná teď v muce.
9-4Čekejte! Darmo! To je pokuta!
10-1Jich nelitujte šíleného hoře.
10-2Svým pravnukům svit slunce zastřeli.
10-3Váhání jejich rozlito jak moře.
10-4Zbabělí! Třikrát zbabělí!
IV.
11-1IV.
11-2Kdo váhali svých otců hanbu mstíti,
11-3jho nesli dál a beze studu už,
18
11-4kdo učili své děti vrahy ctíti
11-5(země s miliony, kde nežije muž!),
12-1kdo sčítali a počítali plaše,
12-2zakřikli ruku, která chtěla bít:
12-3prokleté třikrát zbabělosti vaše!
12-4Vteřina žádná neposkytni klid!
13-1Nechť noha pána šlape vaši šíji,
13-2nechť plivnutím on ráčí poctít tvář!
13-3Kdož z tragedií přešli v komedii:
13-4Odhoďte lhavou svoji svatozář!
14-1A vaší žízni nenapadni rosy,
14-2pot hrůzy pijte svojem na čele.
14-3Buď kletá země, zbabělce jež nosí,
14-4a matka, která rodí zbabělé!
V.
15-1V.
15-2Než zbabělci svou bídu maskovali
15-3přílivem hladkých, pěkně znících slov,
15-4filosofovat zdárně počínali,
15-5odívat květy pěknými svůj rov –
16-1Tisíci hesly kryli svoji bídu
16-2a věty jsou, jež k spánku konejší.
16-3Tisíci hesly lichotili lidu.
16-4Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější!
17-1Suggesce jejich hanbu cítit brání.
17-2A pro posměch stud byl jim staletý.
17-3Had u jich prsou syčí bez ustání:
17-4Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý!
VI.
18-1VI.
18-2Tak daleko šla zbabělost jich marná,
18-3tak ničemně se zvrhl jejich cit:
19
18-4když kácela se jejich robotárna,
18-5tož snažili se zdi ty zachytit – –
19-1Oh, slabé jejich ruce nezadrží,
19-2co rozdrtiti chvíle přichvátá.
19-3Děcko chce příval zadržeti strží
19-4a blázen cestu, jíž jde odplata.
20-1Sem nepřiletí míru holubička,
20-2sem nepřinese svěží ratolest.
20-3Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka.
20-4Chcete-li, plačte; všechno marno jest.
21-1Zlověstný vítr po doubravě hučí.
21-2Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti.
21-3– – Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí,
21-4a třikrát klet, kdo dá se mučiti! – –
Léto 1906.
20