Zbabělci.

Viktor Dyk

Zbabělci.
I. 1-1I.
1-2V posledním pekle, kořist utrpení, 1-3jež také třtinu časem zocelí, 1-4dnem oslepeni, nocí pokořeni: 1-5tak do věčnosti trpí zbabělí.
2-1Uhybá ještě nejisté jich oko, 2-2rty váhavě se chvějí bázlivé. 2-3– – A dál tu trpí; ač jsou přehluboko, 2-4šum pohrom všech tu slyší nejdříve. 3-1A pak to sviští jako rána biče, 3-2Žeň tragickou svou mdlobou zaseli. 3-3Had u jich prsou vždy se zvedá syče, 3-4by uštkl svým „Zbabělí! Zbabělí!“ 4-1A oni v studu svoji hlavu sklání. 4-2Jsou v posměch peklu, které trpěli. 4-3Had u jich prsou syčí bez ustání: 4-4Zbabělí! Třikrát zbabělí! 17
II. 5-1II.
5-2Kdo couvli malodušni, bez odvahy, 5-3jež plachá bázeň schvátila jak mor, 5-4kdo zalekáni před volnými svahy 5-5svrženi byli s nebetyčných hor,
6-1kdo složili své ruce v malomoci, 6-2by sekeru jim v hrdlo vložil kat, 6-3jsou v posměch dni a k povržení noci. 6-4Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát! 7-1A nelitujte! Trest to za jich vinu. 7-2Svým pravnukům svit slunce zastřeli. 7-3Vložili hanbu v nitra svojich synů. 7-4Zbabělí! Třikrát zbabělí!
III. 8-1III.
8-2Čekali jiní, že se vrátí chvíle, 8-3již propásli v své bázně závrati. 8-4Horečná lítost hledá zašlé cíle. 8-5Nadarmo. Zašlo. Už se nevrátí – –
9-1Nepřijde chvíle, kdy se třásly ruce, 9-2když kázala čin doba pohnutá. 9-3Horečná lítost vzpomíná teď v muce. 9-4Čekejte! Darmo! To je pokuta! 10-1Jich nelitujte šíleného hoře. 10-2Svým pravnukům svit slunce zastřeli. 10-3Váhání jejich rozlito jak moře. 10-4Zbabělí! Třikrát zbabělí!
IV. 11-1IV.
11-2Kdo váhali svých otců hanbu mstíti, 11-3jho nesli dál a beze studu už, 18 11-4kdo učili své děti vrahy ctíti 11-5(země s miliony, kde nežije muž!),
12-1kdo sčítali a počítali plaše, 12-2zakřikli ruku, která chtěla bít: 12-3prokleté třikrát zbabělosti vaše! 12-4Vteřina žádná neposkytni klid! 13-1Nechť noha pána šlape vaši šíji, 13-2nechť plivnutím on ráčí poctít tvář! 13-3Kdož z tragedií přešli v komedii: 13-4Odhoďte lhavou svoji svatozář! 14-1A vaší žízni nenapadni rosy, 14-2pot hrůzy pijte svojem na čele. 14-3Buď kletá země, zbabělce jež nosí, 14-4a matka, která rodí zbabělé!
V. 15-1V.
15-2Než zbabělci svou bídu maskovali 15-3přílivem hladkých, pěkně znících slov, 15-4filosofovat zdárně počínali, 15-5odívat květy pěknými svůj rov –
16-1Tisíci hesly kryli svoji bídu 16-2a věty jsou, jež k spánku konejší. 16-3Tisíci hesly lichotili lidu. 16-4Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější! 17-1Suggesce jejich hanbu cítit brání. 17-2A pro posměch stud byl jim staletý. 17-3Had u jich prsou syčí bez ustání: 17-4Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý!
VI. 18-1VI.
18-2Tak daleko šla zbabělost jich marná, 18-3tak ničemně se zvrhl jejich cit: 19 18-4když kácela se jejich robotárna, 18-5tož snažili se zdi ty zachytit – –
19-1Oh, slabé jejich ruce nezadrží, 19-2co rozdrtiti chvíle přichvátá. 19-3Děcko chce příval zadržeti strží 19-4a blázen cestu, jíž jde odplata. 20-1Sem nepřiletí míru holubička, 20-2sem nepřinese svěží ratolest. 20-3Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka. 20-4Chcete-li, plačte; všechno marno jest. 21-1Zlověstný vítr po doubravě hučí. 21-2Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti. 21-3– – Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí, 21-4a třikrát klet, kdo dá se mučiti! – – Léto 1906.
20