PODZIM DUŠE.

Roman Hašek

Park sežloutl a stichl juž v tom teskném umírání a ohně dávno vyhaslé víc nedovedou vzplát; zní z šedých polí večerem vran drsné krákorání a v luzích k dálkám rozpjatých i bledý ocún zvad. Jsou pusty moje komnaty, kde těžké vůně táhly, a v zádumčivém orchestru ztich akkord vítězný, stesk padá v celý zámek můj, stesk dusivý a táhlý, pro umučené naděje, pro odchod Princezny. Oh, kde ty písně vášnivé, jež zmíraly v noc kdysi! Můj Bože, je mi líto tak těch tónů doznělých! – Nad vysílenou krajinou mrak olověný visí a zvolna, zvolna do zahrad se snáší vlhký sníh..

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

25. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Stesk. (Viktor Dyk)
  3. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  4. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  5. Nechvěj se, nechvěj... (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Břečtanů oponou, (Adolf Racek)
  7. ELEGIE (Jan Opolský)
  8. JITRO. (Antonín Sova)
  9. Říjen. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ZAPADLOU KRAJINOU (Antonín Sova)