VÁNOČNÍ
[23]
O kráso hledaná
po světě celém,
v úzkosti poznaná
z hvězd pod tvým čelem,
marně jsme volali,
hledíce do dáli,
a ty jsi zde!
Smíme tě spatřiti
v nejvyšší kráse,
jež z očí září ti,
s rtů usmívá se,
když tobě ke skráni
hlavu svou přiklání
Děťátko tvé?
25
Můžem jen slzami
vidět je kvésti –
Nemáš strach před námi
o svoje štěstí,
až se ti rozvije,
že ti je zabije
vlastní náš hněv?
Nedívej se nám teď
do srdce zlého!
S láskou svou na rty hleď
Poupátka svého –
Nám pak až z milosti
v poslední úzkosti
štěstí své zjev!
[26]