JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ
Má červeň osudnou, jež usmívá se přeci;
hluboko v oči zříš a nedostoupíš dna.
Má lásku neklidnou, opojen krásou věcí,
Za světlem očí těch záhadná číhá tma.
Tak stojí zamyšlen uprostřed různých světů,
hry plaché milovník, křehkého přítel snu.
A vždycky bojíš se, že nedokončí větuvětu,
a vždycky bojíš se, že přejde v onu tmu.
By došel, pospíchá; by došel, život dává.
By vyhrál, sází vše: čas vše je u hráče.
Má jakous bezbrannost, jež muže překonávápřekonává,
a úsměv podivný, jenž ženy rozpláče...
33