XXX. Jednoho dne bledá paní

Karel Babánek

XXX.
Jednoho dne bledá paní Jednoho dne bledá paní
přijde, na mě zakývá – Černý závoj smutné oči, bledé tváře zakrývá. – Čas je jít už se mnou – řekne. – Smrť, ta nikdy nečeká. Na všecko se zapomene. Bledá tvář tě neleká? – Milá paní, můžem’ spolu chvíli ještě posedět, na ten boží svět se ještě na chvíli jen zahledět. Na všecko se rozpomenout, jak mohlo být, nebylo, na vše, co se s bolestí už na dně duše pohřbilo. 35 Bledá paní, dojdem ještě, na to vždy je času dost. Na tom světě smutný byl jsem, zapomenutý jen host. Za hory až krvácejíc slunce bude zapadat, na poslední cestu svou pak ze srdce se vydám rád. E: až; 2004 36

Kniha Písně tuláka (1902)
Autor Karel Babánek