XXX. Jednoho dne bledá paní

Karel Babánek

XXX.
Jednoho dne bledá paní Jednoho dne bledá paní
 přijde, na mě zakývá – Černý závoj smutné oči, bledé tváře zakrývá. – Čas je jít už se mnou – řekne. – Smrť, ta nikdy nečeká. Na všecko se zapomene. Bledá tvář tě neleká? – Milá paní, můžem’ spolu chvíli ještě posedět, na ten boží svět se ještě na chvíli jen zahledět. Na všecko se rozpomenout, jak mohlo být, nebylo, na vše, co se s bolestí už na dně duše pohřbilo. 35 Bledá paní, dojdem ještě, na to vždy je času dost. Na tom světě smutný byl jsem, zapomenutý jen host. Za hory až krvácejíc slunce bude zapadat, na poslední cestu svou pak ze srdce se vydám rád. E: až; 2004 36
Básně v knize Písně tuláka:
  1. I. Vsi, pole, lesy, věže měst,
  2. II. Jdu, nevím kam, jdu světem tím,
  3. III. Silnice bílá s řadou topolů,
  4. IV. Rozkvet bíle celý kraj,
  5. V. Kraj celý bíle rozkvetlý.
  6. VI. Kam pospíchám, a jaký cíl že mám?
  7. VII. Měsíc, ten tulák na nebi,
  8. VIII. Nad hlavou bílá vysoko,
  9. IX. Štěstí svoje hledat
  10. X. Zardělé vstalo slunce,
  11. XI. Proto jsem k vám nešel, byste žalovaly,
  12. XII. Po cestách známých sám a sám
  13. XIII. Šelestí listí na hrobech,
  14. XIV. Odešel milý do světa –
  15. XV. Potkal jsem děvčátko cestou včera,
  16. XVI. Darmo jsi přisel k nám,
  17. XVII. Večer je v horách – snivou hrou
  18. XVIII. Ji smutnou viděl jsem zase:
  19. XIX. Dešť od rána se řinul,
  20. XX. Noc tichá, letní,
  21. XXI. Tuláku, bratře, mlčelivý druhu,
  22. XXII. Já večer podle řeky šel –
  23. XXIII. Na rozcestích všude,
  24. XXIV. Tichá noc. Hospoda.
  25. XXV. Na zahradách pod spadalým listím
  26. XXVI. Ode vsi ke vsi, od města k městu
  27. XXVII. Je smutný večer, tesklivý –
  28. XXVIII. Daleká je cesta, stíny už se dlouží,
  29. XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval,
  30. XXX. Jednoho dne bledá paní