X. Zardělé vstalo slunce,

Karel Babánek

X.
Zardělé vstalo slunce, Zardělé vstalo slunce,
 vlas zlatý češe si. Jdou na mši po všech cestách ze vsí tam za lesy. Svou ranní píseň skřivan nad pole k nebi vznes, v hlubokém zamlčení se modlí lesy dnes. Zem voní. Bože milý tak zbožno v srdci je, jak modlitba když chrámem z úst všech se rozlije. V zrosených trávách slunce jiskří a na květech – V svůj rodný kraj se vracím zas dlouhých po letech. 14
Básně v knize Písně tuláka:
  1. I. Vsi, pole, lesy, věže měst,
  2. II. Jdu, nevím kam, jdu světem tím,
  3. III. Silnice bílá s řadou topolů,
  4. IV. Rozkvet bíle celý kraj,
  5. V. Kraj celý bíle rozkvetlý.
  6. VI. Kam pospíchám, a jaký cíl že mám?
  7. VII. Měsíc, ten tulák na nebi,
  8. VIII. Nad hlavou bílá vysoko,
  9. IX. Štěstí svoje hledat
  10. X. Zardělé vstalo slunce,
  11. XI. Proto jsem k vám nešel, byste žalovaly,
  12. XII. Po cestách známých sám a sám
  13. XIII. Šelestí listí na hrobech,
  14. XIV. Odešel milý do světa –
  15. XV. Potkal jsem děvčátko cestou včera,
  16. XVI. Darmo jsi přisel k nám,
  17. XVII. Večer je v horách – snivou hrou
  18. XVIII. Ji smutnou viděl jsem zase:
  19. XIX. Dešť od rána se řinul,
  20. XX. Noc tichá, letní,
  21. XXI. Tuláku, bratře, mlčelivý druhu,
  22. XXII. Já večer podle řeky šel –
  23. XXIII. Na rozcestích všude,
  24. XXIV. Tichá noc. Hospoda.
  25. XXV. Na zahradách pod spadalým listím
  26. XXVI. Ode vsi ke vsi, od města k městu
  27. XXVII. Je smutný večer, tesklivý –
  28. XXVIII. Daleká je cesta, stíny už se dlouží,
  29. XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval,
  30. XXX. Jednoho dne bledá paní