XXX. Jednoho dne bledá paní

Karel Babánek

Jednoho dne bledá paní přijde, na mě zakývá – Černý závoj smutné oči, bledé tváře zakrývá. – Čas je jít už se mnou – řekne. – Smrť, ta nikdy nečeká. Na všecko se zapomene. Bledá tvář tě neleká? – Milá paní, můžem’ spolu chvíli ještě posedět, na ten boží svět se ještě na chvíli jen zahledět. Na všecko se rozpomenout, jak mohlo být, nebylo, na vše, co se s bolestí už na dně duše pohřbilo. Bledá paní, dojdem ještě, na to vždy je času dost. Na tom světě smutný byl jsem, zapomenutý jen host. Za hory až krvácejíc slunce bude zapadat, na poslední cestu svou pak ze srdce se vydám rád.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1152. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  2. NA OČI SOUCHOTINÁŘE. (Josef Merhaut)
  3. KONEC (Josef Holý)
  4. JEDNÉ ŽENĚ... (Zikmund Winter)
  5. Opouštím mládí. (Julius Alois Koráb)
  6. NADĚJE. (Zikmund Winter)
  7. Minulost. (Boleslav L. Černý)
  8. Pojď, lani uštvaná... (Augustin Eugen Mužík)
  9. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  10. VOJÁKŮV KONEC. (Arnošt Ráž)