NADĚJE.

Zikmund Winter

Naděje vzaly černé šaty. „Naděje, proč pak pláčete? Přišly jste na svět příliš časně – nemáte k žití práva přec!“ Chápou to, chápou... V resignaci, zrak slzou velký klopí v zem. Leč náhle zvedají jej, patří v mé oči pevně s výčitkou: „Když, krásny, po tak krátkém žití jsme k smrti odsouzeny přec – proč v nepravou jsme chvíli přišly, proč zrodily se pro zmar jen?“ Své líce krásné, ale bledé, jak květy ranných levkojí, si zakrývají v neprůhledné závoje černé, dlouhé tak! A pak už mlčky odcházejí po cestě sněhem zapadlé – kam’s v smutné, širé nedohledno... Na jejich stopy padá sníh – – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1137. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXX. Jednoho dne bledá paní (Karel Babánek)
  2. BALLADA O NEJISTÉ BUDOUCNOSTI (Otakar Theer)
  3. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  4. HISTORIE. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Když své oči někdo zavřel, (Jan Neruda)
  6. Velikonoce. (Jan Pelíšek)
  7. SLOKY. (František Kvapil)
  8. RORATE! (Xaver Dvořák)
  9. NA OČI SOUCHOTINÁŘE. (Josef Merhaut)
  10. V SKEPSI. (Hugo Kepka)