Já myslil mnoho(Na)
na onoho divuplného starce(Na)
jemuž se otevřely tajemné síly(Na)
vesmírem hýbající(Na)
A rys nejbolestnějšího odříkání(Na)
zdá se mi postřehl jsem(Na)
v té tváři jež jako sfinga(Na)
v nekonečno zří všehomíra(Na)
Ale tvář ta byla dobrého člověka(Na)
dvé největších kontrastů uzřel jsem tu(Na)
zjevení nejstrašnější síly(Na)
a nejměkčího lidského dobrého srdce(Na)
Nevím zda zřel jsem dobře(Na)
leč těžká slza(Na)
řekl bych radostná slza(Na)
za ním se řinula mi(Na)
za velkým velkým velkým básníkem Kosmu(Na)
je velký básník jenž nejprostším slovem(Na)
otvírá neznámé světy(Na)
jenž odhalil mi(Na)
na okamžik tvář Boha(Na)
tajemství největších hrůzných sil(Na)
A na jeho čele(Na)
viděl jsem věčna záři(Na)
a v jeho srdci(Na)
dobrotu věčného lidství(Na)
hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada
101. báseň z celkových 1065
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
DVÉ TVÁŘÍ
(Otokar Fischer)
-
STARÝ NÁČRT.
(Eliška Pechová-Krásnohorská)
-
NA RUBU ŽENSKÉHO PORTRETU.
(Richard Weiner)
-
None
(Josef Holý)
-
SVATOKRÁDCE
(Otokar Fischer)
-
Po dokončení překladu FAUSTA
(Otokar Fischer)
-
Nebývá pravým vítězem,
(Jiljí Vratislav Jahn)
-
Motiv z Cervántesa.
(Josef František Karas)
-
DRAVEC PŘED ZRCADLEM
(Otokar Fischer)
-
LÉTA UČŇOVA
(Antonín Sova)