FINALE.

Antonín Macek

To bylo kdysi když ja dob duše poslala mi(Na) překrásnou zbytečnost(Na) pár květin bylo to k tomu jen připsala mi(Na) Dnes duše jste host(Na) Nic víc nic míň ni podpis ni laska slova(Na) a přec v tom lásky ráj byl(Na) to nejkrásnější to zbyteč co v nitru člověk cho(Na) co by rád před světem skryl(Na) co mu skrývati ve světa shonu a ruchu(Na) v tom přísném pase dne(Na) co jeho vlastmu smutmu duchu(Na) je nejas a had(Na) cit jakýs kte však ne zrak sluch ne čich(Na) hmat ani chut již ne(Na) jen jakýs přešťastný duše to smích(Na) radost opoje(Na) jen žár to jina zře je světa(Na) že mar ptáš se k čemu to k čemu(Na) Sám nevím ja to květina zkvé(Na) čloku znavemu(Na) Vím že jsou zbyteč verše zbyteč cit(Na) jejž jako balsám jsem rozti chtěl(Na) v něžnosti nezná na žal jenž v srdci je skryt(Na) však zrakem jsem zapomněl(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 1
Celkem veršů: 24
Neurčeno: 24 (100 %)