FINALE.

Antonín Macek

To bylo kdysi, když nějaká dobrá duše poslala mi překrásnou zbytečnost – pár květin bylo to – k tomu jen připsala mi: – Dnes duše mé jste host! Nic víc, nic míň, ni podpis, ni laskavá slova, a přec v tom lásky ráj byl, to nejkrásnější, to zbytečné, co v nitru člověk chová, co by rád před světem skryl, co musí skrývati ve světa shonu a ruchu v tom přísném zápase dne, co jeho vlastnímu, smutnému duchu je nejasné a záhadné – cit jakýs, který však není zrak, sluch není, čich, hmat ani chut již není, jen jakýs přešťastný duše to smích, radostné opojení, jen žár to, jinaké zření je světa, že marně ptáš se: k čemu to, k čemu? Sám nevím, jaká to květina zkvétá člověku znavenému! Vím, že jsou zbytečné verše mé, zbytečný cit, jejž jako balsám jsem rozlíti chtěl – v něžnosti neznámé na žal, jenž v srdci je skryt, však zázrakem jsem zapomněl.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

822. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  2. NA USMÍŘENOU. (Josef Lukavský)
  3. KRÁSNÝ SEN (Zikmund Winter)
  4. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha (Jaroslav Vrchlický)
  5. Bůh a člověk. (Bohdan Kaminský)
  6. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  7. JAKO TY OSTATNÍ... (Zikmund Winter)
  8. O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne, (Adolf Racek)
  9. Láska. (Vincenc Furch)
  10. XL. Co jste vy, nebes zlaté světy, (Vítězslav Hálek)