Sloky deštivého dne.

Viktor Dyk

Z kolika výprav unaven se vracíš, když k západu se kloní den! Z kolika ran krev každodenně ztrácíš napadající, napaden! Ni okamžení není tobě jisto, jež nezradí tvou myšlenku, tvůj cit. – Jediné místo, jediné místo, kde měl bys klid! – Kolika smutky napaden jsi denně, kolika pochybnostmi jat. A lehneš-li si svěží do zeleně, z ní jistě náhle syčí had. Tvůj úsměv volá jistě novou muku, naděje nové zklamání. – Jedinou ruku, jedinou ruku, jež tebe neraní! – Uštvány mají přece klidu chvíli tvé země města, dědiny. Zrazeny dnem, snem přec se utěšily. Snils, bděl jsi samojediný. Samojediný kráčíš do bezcestí v prudkém a marném rozpětí. Jediné štěstí, jediné štěstí, jež neuklouzne ti!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

398. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ASYL (Viktor Dyk)
  2. SLOKY. (Vladimír Frída)
  3. XXVIII. Buďsi život krátký, dlouhý, (Jaroslav Vrchlický)
  4. TAK SEBOU NEBUDEŠ (Viktor Dyk)
  5. Sonet o peripetii v životě. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Úzkost. (Ladislav Quis)
  7. Skály. (Herma Pilbauerová)
  8. Kariatyda. (Bohdan Kaminský)
  9. NEKROLOG (Božena Benešová)
  10. 7. LISTOPAD 1917. (Petr Křička)