7. LISTOPAD 1917.

Petr Křička

Vichřice strašlivá... Leč ze tmy, z hniloby uhnětla silný stát – a lidu drahý, blízký. A uvaž: nebýt jí, co s námi bylo by, když na lup Evropou se pustil zloduch nízký? Ba, lépe chápeš dnes: ti s rudým praporem a s písní Petrohrad kdo carský šturmem brali, ti nejen za svou věc – i za nás, naši zem, za život našich Čech tam tehdy umírali. Když zrno zaséváš, zda víš, čí skojí hlad chléb z něho zrobený, ať kamkoli je vsiješ? A které země syn ti bude děkovat, za volnost člověka ať kdekoli se biješ? Vždyť zlatý slunce jas na celý padne svět, když bouře očistná mrak dusný rozervala. – Tu ruku pohladit, jež, tuhnouc, naposled tam v mlze podzimní se tenkrát zaškubala...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

401. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, HRADY NAŠE TVRDÉ! (František Táborský)
  2. Náš celý život prchání je stálé, (Adolf Heyduk)
  3. Dnes tak divně zpíváš, lese, (Adolf Heyduk)
  4. III. Jak ozvěna v skalách zasněných (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Sacra furor. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Bořek. (Antal Stašek)
  7. KRVAVÁ ŘEKA (Xaver Dvořák)
  8. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  9. III SOCIETO...! (Stanislav Kostka Neumann)
  10. AŤ HNU SE KAM CHCI (Antonín Sova)