7. LISTOPAD 1917.

Petr Křička

7. LISTOPAD 1917.
Vichřice strašlivá... Leč ze tmy, z hniloby uhnětla silný stát – a lidu drahý, blízký. A uvaž: nebýt jí, co s námi bylo by, když na lup Evropou se pustil zloduch nízký? Ba, lépe chápeš dnes: ti s rudým praporem a s písní Petrohrad kdo carský šturmem brali, ti nejen za svou věc – i za nás, naši zem, za život našich Čech tam tehdy umírali. Když zrno zaséváš, zda víš, čí skojí hlad chléb z něho zrobený, ať kamkoli je vsiješ? A které země syn ti bude děkovat, za volnost člověka ať kdekoli se biješ? 65 Vždyť zlatý slunce jas na celý padne svět, když bouře očistná mrak dusný rozervala. – Tu ruku pohladit, jež, tuhnouc, naposled tam v mlze podzimní se tenkrát zaškubala... 1944. 66