EVROPA V NOC NOVOROČNÍ 1939

Petr Křička

EVROPA V NOC NOVOROČNÍ 1939
Hřála je, hýčkala. Teď zlotřilé té luzy však slyšíc drzý smích, již tuší neštěstí a do mlh, plna hrůzy, se dívá houstnoucích. „Kdo čelit bestiím se odváží?“ si šeptá. „Snad šašek daremný, zem zpěvných Ausonů jenž hanobí a deptá? Či Východ tajemný? Tam Stojadinović, ta zištná duše podlá, zde pýchou zhlouplý Beck. Z Anglie deštníkem chlácholit Běsa hodlá bláhový staříček. 28 Proradná Francie jak pominutá jásá hanbě a zkáze vstříc. ‚Míň cti a studu míň!‘ jí cynik Giono hlásá, ‚a zbabělosti víc!‘ Lid věrný, jediný, jenž za sebe i za ně krev dát byl ochoten, zlí bratři prodali. A vyrvavše mu zbraně, jej katům dali vplen. V koho lze doufati?“ zrak teskný ve tmách pátrá půlnoční hodiny. „Což vskutku kořistí se stane svět, jenž chátrá, té lidstva spodiny?“ A matka od prahu dál potácí se k prahu ležérních dětí svých a v uděšený sluch jí loupeživých vrahů doléhá pustý smích. 1939. 29