NEMESIS.

Petr Křička

NEMESIS.
Z dějin hlubiny temné výkřik varovný zní, armády mučedlníků přízrak žalobný vstává. On o vině mluví a trestu – i možnosti poslední, kterou dnes přísná a bdělá Kormidelnice ti dává. – Kdo stál by o jejich krev, o jejich životy hmyzí? Zhoubné hlízy však rodnou nutno je zbaviti zem. Cizoty zlobné a zpupné, havěti chladné a cizí: do děr ať zaleze zpět, zkad kdysi se vetřela sem! – Příliš, ach, bývala vlídna země ta vznešená k nim, dlouho na srdci, dlouho hadí to plemeno hřála. Málo snad poznala strastí za vše, co dávala jim? Málo chasa ta zlá, slz málo ještě ji stála? Vždyť za vše k vám plni jen zášti, plni jen pohrdy jsou, za vše jen od věků zavile o život váš usilují. 67 Již nyní pro šíje vaše zas nová osidla strou, pro vaše ruce již nyní vskrytu zas okovy kují. – Ty pravíš, ten s vámi že cítil, onen že neškodil vám? Z trpké moudrosti věků jak málo ses dovedl učit! Katanem vaším ten-onen právě-li nebyl snad sám, kdo za jeho syny či vnuky, bláhový, bude ti ručit? – Ó slyš jen, šibenic těch jak sténá a žaluje les! Ó slyš jen, okeán slz jak burácí neobzírný! I v pekle jich zločiny temné ošklivost budí a děs a za krve tolik a muk trest každý příliš je mírný. – Či nevíš, co starý ten kat, pýchou zas třeště a zpit, pro vás již chystal, jsa jist, k němu že Niké se skloní? Z té hrobové jámy už nikdy nebyl by povstal tvůj lid, kdyby, jak hodlali pevně, byli jej srazili do ní. A trestem až na popel bílý těch černých-li nesžehneš vin, železným nevymrskáš-li prutem lhavého hada, klnout, po právu klnout synův bude ti syn, na špalek popravčí v hrůze z tvé viny hlavu zas klada. 1944. 68

Básně v knize Běsové: