TOULON.

TOULON. Allons, enfants de la Patrie! Le jour de gloire est arrivé.
Kouř po nebi se valí a houstne v truchlý mrak. Tam dreadnought ještě pálí, tam potácí se vrak, tam křižník na bok lehá jak pardal raněný, žár z jeho útrob šlehá a rudé plameny. Loď za lodí, ó hoře! v bezednou klesá hloub... Pak zavřelo se moře, mizí i dýmu sloup, jen k Soudci vin a hříchů sten letí do nebes: 58 „Francie moc a pýchu hrob chladný zhltil dnes.“ – Růžovoprstá zoře už zlatí nebes báň. Celuje vánek moře zelenomodrou pláň – tu náhle přelud luzný se noří z jasných vln. Je překrásný i hrůzný, je vznešenosti pln. Má oslnivé tělo a vlasy vlající, jak úběl čisté čelo, zrak hrdě plající ta žena, z vod jež vstává jde zář a síla z ní, jak nad hlavou teď mává hořící pochodní. 59 –
Toť ona – těšitelka a moudrá rádkyně. To naše vlast je velká, matka i vládkyně. Je vina vykoupena a smyt je každý hřích. Zas krásná, očištěna hrdinstvím synů svých, jak Anadyomené, jak přelíbezný sen z hlubiny rozvlněné se noří v tříšti pěn – a do dálek již letí a bouří její hlas: „Den slávy vzešel, děti! Allons, enfants! Je čas!“ 1944. 60