PŘEDJAŘÍ.

Petr Křička

PŘEDJAŘÍ.
Co stružek, pramínků – a každý tolik řečí! Hned vodou ve sněhu se každá šlépěj plní i v útlém ozimu, zkad uhání pár srní, zvětřivší nebezpečí. Blátivou silnicí se k městu voják loudá. Že Rus je na Odře? Děs na Rýnu a zmatek? Vzal čert i vlastní krov a nejen v Polsku statek, jímž Führer vnadil blouda! A ranec přehodiv, dál k nádraží se plouží. Je k vlaku věru čas! Kam však by spěchal tuze? Jej baví cestář víc, jenž vodu svádí k struze, lesk slunce v kalné louži, 75 i skřivan v blankytu, jenž houby staraje se, zda Němčík poslouchá, svých trylků bůstky střásá: Christos voskres!“ už rusky šibal jásá. Vo istinu voskrese! Březen 1945. 76