ŠESTNÁCTILETÁ.

Petr Křička

ŠESTNÁCTILETÁ. + 14. II. 1945.
V ústech dvě perliček šňůry, ve zracích zornic brillanty. Směje se? Či to snad shůry bůžek nám nalévá chianti? – Pro koho voní a září kvíteček rosný a bílý? Kdo s rozradostnělou tváří pln něhy kdys nad ním se schýlí? Pro koho tolik té krásy, půvabu, lásky a dobroty? Zda záležet, kvítečku, dá si? Zda ocení všecky tvé hodnoty? – – Na nebi ohnivá ruka zlověstná píše znamení. 73 Svět chvěje se, láme a puká, svět hroutí se v lijáku kamení. Úzkostně sirény vyjí. Kdo po mně to vztahuje rámě? Kam před ním se uteku, skryji? Domů! K tátovi! K mámě! Rychle!... Děvčátko běží... Rychlejší smrt je hladová. Na dlažbě kvíteček leží. Sbohem, Evičko Ladová! 1945. 74