ŠESTNÁCTILETÁ.

Petr Křička

V ústech dvě perliček šňůry, ve zracích zornic brillanty. Směje se? Či to snad shůry bůžek nám nalévá chianti? – Pro koho voní a září kvíteček rosný a bílý? Kdo s rozradostnělou tváří pln něhy kdys nad ním se schýlí? Pro koho tolik té krásy, půvabu, lásky a dobroty? Zda záležet, kvítečku, dá si? Zda ocení všecky tvé hodnoty? – – Na nebi ohnivá ruka zlověstná píše znamení. Svět chvěje se, láme a puká, svět hroutí se v lijáku kamení. Úzkostně sirény vyjí. Kdo po mně to vztahuje rámě? Kam před ním se uteku, skryji? Domů! K tátovi! K mámě! Rychle!... Děvčátko běží... Rychlejší smrt je hladová. Na dlažbě kvíteček leží. Sbohem, Evičko Ladová!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

473. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z violek. (Irma Geisslová)
  2. 100. Toť jest posud ještě tajemnost mi, (Jan Kollár)
  3. Hezká Liduška. (Jan Pravoslav Koubek)
  4. XVII. Tak je sladká, tak je milá, (František Ladislav Čelakovský)
  5. Na bílé pláni sněhové (Emanuel Züngel)
  6. DVĚ KVĚTINY (Karel Dostál-Lutinov)
  7. U kamenné panny. (František Hajniš)
  8. Kdo že to klepá s procitlým jarem (Rudolf Pokorný)
  9. SLZE LÁSKY. (Václav Jaromír Picek)
  10. Láska. (František Jaromír Rubeš)