Sloky deštivého dne.

Viktor Dyk

Sloky deštivého dne.
Z kolika výprav unaven se vracíš, když k západu se kloní den! Z kolika ran krev každodenně ztrácíš napadající, napaden! Ni okamžení není tobě jisto, jež nezradí tvou myšlenku, tvůj cit. – Jediné místo, jediné místo, kde měl bys klid! – Kolika smutky napaden jsi denně, kolika pochybnostmi jat. A lehneš-li si svěží do zeleně, z ní jistě náhle syčí had. Tvůj úsměv volá jistě novou muku, naděje nové zklamání. – Jedinou ruku, jedinou ruku, jež tebe neraní! – Uštvány mají přece klidu chvíli tvé země města, dědiny. 20 Zrazeny dnem, snem přec se utěšily. Snils, bděl jsi samojediný. Samojediný kráčíš do bezcestí v prudkém a marném rozpětí. Jediné štěstí, jediné štěstí, jež neuklouzne ti! 1911.
21
Básně v knize Prohrané kampaně:
  1. Sonet o melancholickém večeru.
  2. Sloky deštivého dne.
  3. Stesk.
  4. Jarní idylla.
  5. Západ slunce nad Prahou.
  6. Soumrak.
  7. Pták černý výčitky –
  8. Píseň o kováři a kovadlině.
  9. Píseň.
  10. Sokolům.
  11. Škatule, hýbejte se!
  12. Únor 1913.
  13. Po bitvě.
  14. Těm, kteří zradili.
  15. Před jarem.
  16. Pohřeb.
  17. Svatá alliance.
  18. Píseň o mrtvolách.
  19. Flagelanti.
  20. Doporučení na schůzi v „Národním domě“ dne 21. V. 1911 nepřednesené.*)
  21. Lístek nás došel.
  22. Dávnému druhu.
  23. Ranní elegie.
  24. Verše smuteční.
  25. Doba je trudná.
  26. Před bojem.
  27. Výsledek voleb v českých okresích království českého.
  28. Óda na 13. červen.
  29. Im memoriam.
  30. Historie z naší vesnice.
  31. Rok.
  32. „České Slovo“ ohražuje se.