Dávnému druhu.

Viktor Dyk

Dávnému druhu.
Obchůdky drobné, heslo zneužité a zneužité nadšení. Rameny krče, omrzele díte: „Toť věcí, jež se nezmění!“ Mne jímá úzkost. Ne před všedním prachem, před vášní prudkým zvířením. Chvím horečným se, smrtelným já strachem před tolikerým smířením. Nechci se smířit. V chvíli bez útěchy budoucnu rámě otvírám. Zkorumpované, lethargické dechy já popírám, já popírám. Nechci se smířit. Hlava, jež se zvedne, skloní se záhy bezděky. Ty Čechy lživé, malicherné, bědné chci popřít na věky! 103 Snad též jsem slabý. Snad má hlava klesne, toužící výšin na témě. Smířím se. Schoulím do klece se těsné. – Ať jiní přejdou přese mě! Však dokud sil je, povinnost si kladu před rodnou zemí, národem říc’, lež že není branou k Eldoradu, nezačne úspěch podvodem. A lidská moc mne mlčet nedonutí. Jdu, nečekaje ohlasy. Já, kdož žádal pouze vyslechnutívyslechnutí, nežebrám o hlasy. „Samostatnost“, 21. května 1911.
104
Básně v knize Prohrané kampaně:
  1. Sonet o melancholickém večeru.
  2. Sloky deštivého dne.
  3. Stesk.
  4. Jarní idylla.
  5. Západ slunce nad Prahou.
  6. Soumrak.
  7. Pták černý výčitky –
  8. Píseň o kováři a kovadlině.
  9. Píseň.
  10. Sokolům.
  11. Škatule, hýbejte se!
  12. Únor 1913.
  13. Po bitvě.
  14. Těm, kteří zradili.
  15. Před jarem.
  16. Pohřeb.
  17. Svatá alliance.
  18. Píseň o mrtvolách.
  19. Flagelanti.
  20. Doporučení na schůzi v „Národním domě“ dne 21. V. 1911 nepřednesené.*)
  21. Lístek nás došel.
  22. Dávnému druhu.
  23. Ranní elegie.
  24. Verše smuteční.
  25. Doba je trudná.
  26. Před bojem.
  27. Výsledek voleb v českých okresích království českého.
  28. Óda na 13. červen.
  29. Im memoriam.
  30. Historie z naší vesnice.
  31. Rok.
  32. „České Slovo“ ohražuje se.