Óda na 13. červen.

Viktor Dyk

Óda na 13. červen.
„Do školy v Kladské ulici přišel, doprovázen malou dívkou, k 11. hod. dopolední nemocný stařec; dívka mu nesla stoličku, aby mohl odpočívat. Jak bylo později zjištěno, byl tímto statečným vlasteneckým voličem starý přívrženec strany svobodomyslné p. Ant. Josef Dědek, řídící učitel v. v. na Král. Vinohradech, a doprovázející ho dívka jeho vnučka. Čest tomu, kdo ji zaslouží!“ „Národní Listy“.
Třináctý červen! Jak to zadunělo! Jak blýskla čepel! Srdce se tu chvělo, jež v bitvách dávno otrlo. Ač „vzdej se“ kartel volal na Kovandu, ten v očích žár a v srdci pýchu grandů, řek’ slavné slovo z Waterloo! 120 Třináctý červen! Mrtví vstali z hrobů, by potírat šli Bienerthovu zlobu. Šik věčně bít se hotový! Neutralitu mrtví zachovali: Dykovi úctu, vážnost, lásku dali a hlasy dali Chocovi! Třináctý červen! Zmlká v studu Musa. Ve Vídni děs a spuštění a hrůza a úžas vlády patrný. Kdo řítí se to, kdo štve svého koně? Císařský kurýr hlásá, hlavu kloně: „V třetím byl zvolen Stříbrný!“ Třináctý červen! Přízraky se rodí; přízraky pro vlast hlasovati chodí. Blah, kdo svou víru zachoval! Jsi nebo nejsi? Jak to říci slovy? Jda k volbě, volič odpůldne se doví, že dopoledne hlasoval. Ctnost Plutarchovská ve tmách dneška plane, legitimace volí nedodané. Boj o moc v stylu velikém. Ba nad Plutarcha skvělejší zříš vzory: na Vinohradech stařec vetchý, chorý vlast zachránit šel před Dykem! 121 Čest tomu, kdo ji zaslouží. Dí svědek, že jmenoval se p. Ant. Josef Dědek, o jedenácté bylo to. Vlast vysvobodil z rozkolnických tenat. Čin zlatým písmem nutno poznamenat. Co dál říc’? Svatá prostoto! 122