„České Slovo“ ohražuje se.

„České Slovo“ ohražuje se.
„České Slovo“ ohražuje se: Slůvko „musím“ národ nesnese. Co dnes mluví Kramář, Švehla a spol., v našem srdci budí žal a bol. Uráží to svaté naše city, odmítáme tyto kapacity. „Českému Slovu“ poznámka tichá. Když jste je znali, mandát jim dali, pozdě je nyní honit bycha. „České Slovo“ tuze láteří: „Radnici ať nikdo nevěří, kde by měla mluvit, tam je němá, sociální smysl vůbec nemá. Strašné věci purkmistr Groš říká, protekce tam vládne jen a klika.“ 138 „Českému Slovu“ poznámka tichá. Když jste je znali, mandát jim dali, pozdě je nyní honit bycha. Červen 1912.
139 Narozeniny, život a skon Národní jednoty.
I. Politika naše octla se na psu. Že se nám smál Bienerth do očí, nevadilo nám celkem; ale urážela nás familiérnost jeho portýra, který, kdykoli spatřil českého poslance, apostrofoval ho blahovolně: „Dneska zase ultimatum?“
II. Pes, na kterém se octla naše politika, byl pes chcíplý. Bylo to vidět z toho, že mizerie naše léčena heslem národní jednoty. Chcíplý pes nenese štěstí. Přes to za předsedu Jednotného klubu nezvolen dr. Kramář.
III. Oné zimy děly se podivné příhody. Václav Klofáč, přesycen politickými úspěchy, obrátil se ke studiu literatury. Kniha, jež mu padla do 140 ruky, byla náhodou francouzská. Bylo to veledílo francouzské literatury předrevoluční, román v dopisech: „Liaisons dangereuses“. Té noci zdálo se Václavu Klofáčovi o třepetající se Zlaté Huse.
IV. Také dr. Kramář byl poněkud unaven stálými konferencemi. I on obrátil se ke studiu literatury. Zklamav se v Macharovi, rozhodl se pro lehčí žánr. Kniha, která mu padla do ruky, byla nešťastnou náhodou „Hrbáč neboli Dobrodružství kukly a meče“. Té noci zdálo se Kramářovi o Nevarsově bodu. Neklid jeho spánku donutil starostlivou choť, že k loži jeho povolala autora „Václava IV.“.
V. Třepetající husa a Nevarsův bod utvořily kartel.
VI. Bienerth rozpustil parlament, aby dostal parlament poddajnější.
141 Kartel dohodl se na kandidátní listině, která Bienerthovi poddajnější lidi zabezpečovala. Kartel tvrdil, že jest proti Bienerthovu systému.
VII. „Bum, bum,“ bubnovalo se. „Jde národní jednota!“ „Bum, bum,“ bubnovalo se. „Jde proti Bienerthovu systému.“ „Bum, bum,“ bubnovalo se. „Zabte rozkolníky!“ Národ byl ububnován. Dne 13. a 20. června dostal Bienerth od Čech, co chtěl. Na neštěstí Vídeň nebyla tak hodná, jako Čechy; něco také zkazila Morava. „Bum, bum!“ Bienerth padl. Gautsch zdědil po něm inventář.
VIII. Bienerthův inventář nebyl Gautschovi požehnán. Léto bylo příliš parné a na podzim velebil dr. Kramář Gautsche nadšenými slovy; bylo to více, než snese konstituce sebe robustnější. Maličko a nebylo Gautsche. Stürgkh zdědil po něm inventář.
142 IX. Inventář nebyl však nálady jednotné. „Dobýt mandátu jest krásná věc,“ mínil Václav Klofáč. „Ale lepší je, mandát podržet.“ Té chvíle vzpomněl si však Kramář na kohosi stařičkého. Z očí mu vyhrkly slzy.
X. Slzy Kramářovy rušily Klofáče v jeho obchodních kalkulacích. Řekl mu: „Kramáři, neplač! Ať aspoň něco zaplatí.“ Ale Kramář plakal a plakal. Posléze řekl: „Nechci nic. Mám pravdu a čisté ruce.“
XI. Tu vykopal Václav Klofáč tomahawk a proměnil se v divého muže. Václav Choc sáhl po svém karabáči a počal mrskati.
XII. Tak odešla národní jednota. Ale Stürgkh zůstal.
143 Tak umřela národní jednota. Lid se probudil shledal, že jej napálili. „Vždycky mne napálí!“ povzdechl si. Po té se převalil a spal dále.
„Samostatnost“, červen 1912.
144