Flagelanti.

Viktor Dyk

Flagelanti.
(Mladočeská organisace na Král. Vinohradech přijala za kandidáta Václava Choce.)
I. I.
Je večer. Západ krvácí. K matce se dcera navrací nevinná ne už zcela. Kdož byli včera udatní, vzdychají mdlí a malátní. Nálada omrzelá.
Náš vůdce volá s pathosem: „Je doba vážná! Všecko sem! Chraň, Bienerthe, své hnáty!“ Lid pathos ten však nepřijal. Ví, národní co sociál. „O co jde? O mandáty!“ 95 Maškary pěkné, strakaté, jdou patheticky dojaté, vojáci evoluce. Jednoty prapor třímá lid. Když foukne vítr, možno zřít: jsou za ním chtivé ruce!
II. II.
Je večer. Západ krvácí. K matce se dcera navrací a synek Klofáč k otci. Kdož byli včera udatní, vzdychají mdlí a malátní: “Přijď, přijď nás mrskat, Choci!“
Choc, politická záhada, kartelu program napadá a mluví slova vervná. Jsme šťastni mezi národy: Choc při tom přítel dohody. – – do třináctého června! My zříme v němém úžasu na rodné zemi okrasu, Čeňkova zříme, Frantu! 96 Z té maškarády veselé nás baví nejvíc, přátelé, armáda flagelantů. Ve odevzdané poloze hřbet ukazují obloze politikové moci. A roztouženi vzdychají a roztouženi volají: „Přijď, přijď nás mrskat, Choci!*) Jak blaží bič tvůj! Bij a nič. Líbat chcem’ sladký bič. Chcem’ slastiplnou muku. Ó rozkoši, ó závrati! Jdem’ volit tebe, dojati, žes nepodal nám ruku! Laj. Horli. Obviň z prorady. O penězích mluv záhady, prý prones chvalně známé. Nás za lotry měj, taškáře. Nám, milý, plivni do tváře a my tě zulíbáme.“ ____________ *) Choc prohlásil, že vymrská mladočechy z vlády, vstoupili-Ii by do ní. 97 Je večer vlahý, máje čas, hrdliččin zve ku lásce hlas, něha se v srdce vkrádá. Sadismus není žádný špás. A dobří lidé zas a zas svá nastrkují záda. „Samostatnost“, 14./5. 1911.
98