Doba je trudná.

Doba je trudná.
„Poslední týden vyřítíme se všichni do ulic.“ Nár. soc. řečník v Staré Besedě.
„Pár facek a žádná polemika...“ V. Choc.
„... br. Auda stojí politicky a vůbec v občanských vědomostech nesmírně vysoko, předčí dokonce pány, jako je pan Dyk a jeho blízcí přátelé...“ „České Slovo“.
Doba je trudná. Na obzoru kdesi jsou fantastické příšery, kandidát ušlý tiše povzdechne si: „Tak ještě týden. V úterý!“ Věc bohužel však není jednoduchá, jak laik by moh mysliti. V nejbližší chvíli hrdinové ducha na ulici se vyřítí. 111 Zjev groteskní! Je chvíle příliš slavná. A národ platí útratu. Dnem nocí hájí ústa neúnavná jednotu svojich mandátů. Doba je trudná. Povězme to krátce: mandátů velká potřeba. Obratem ruky z protivníka zrádce a rozkolník a dareba! Sem hlavu skloňme! Večer „České Slovo“ čest, talent, schopnost pocuchá. Bratři se řítí. Srdce básníkovo podivná jímá předtucha: že zamihne se sukovitý klacek nad hlavou tvou, než přijde noc, že zařve kdosi bujaře: pár facek! A chápeš, že je blízko Choc. A chápeš všechno: zdvižené ty pěstě, národní zápal patrný. Audově éře, zrádče, stojíš v cestě, v níž zablýskne se Stříbrný. 112 Vysoko stojí v politické ctnosti Auda a Vojna nad tebou, nesmírně předčí tě jich vědomosti. Nuž, skloň se před jich velebou! Červíčku zemský, pohleď v jejich nebe a opusť odpor zlotřilý. A uznej schlíple: nebýt, zrádče, tebe, dávno by národ spasili! „Samostatnost“, 4. června 1911.
113 Poslední schůze ze dne 12. června 1911.
V předvečer všeobecných voleb prokázali nár. socialisté v bouřlivé schůzi v restauraci Hockeho v Korunní třídě na Král. Vinohradech, jak dovedou hnát své stoupence až k nejpustším výjevům. – – – Nár. socialisté ze čtyř schůzí stranou stát. pokrokovou svolaných vybrali si právě schůzi, na níž měl promluviti spisovatel Viktor Dyk; obsadili schůzi a zvolili si předsednictvo, jemuž kraloval br. Pečenka způsobem hodným jeho spolubratrů – – Spisovatel Dyk za své kandidátní řeči byl hrubě urážen a nejmenší výtka řečníkova proti dohodě vyvolávala u nár. socialistů neslušné projevy odporu. Když p. Dyk citoval Havlíčka, ozval se posměch a když zmínil se s největším respektem o Kramářovi, strhl se tak ohlušující rámus se strany nár. socialistů, který se stupňoval tak, že kandidátova řeč každé chvíle zanikala v ohlušující vřavě a chvílemi vůbec nebylo jisto, zda se 114 schůze ještě konákoná, čili nic. Redaktorovi Zieglerovi, který k straně státoprávní nenáleží a jen se dovolával svobody slova, byl rozbit skřipec, div nedošlo k vážnějšímu zranění. A řádění zfanatisovaných stoupenců Chocovy kandidatury vhodně doplňoval sám předseda. Sotva p. Dyk oprávněně vytkl nějakou chybu dohodě, volal, že p. Dyk uráží cit a sluch (!) posluchačstva a odňal státoprávně pokrokovému kandidátu slovo. Neohroženost p. Dyka, který jsa stále urážen a provokován, kritisoval veřejný život politický a byl nucen odpovídat na stálé útoky, dráždila přítomné nár. socialisty, tím více, když vývody p. Dykovy získávaly větší a větší projevy souhlasu a potlesku. Bouřlivé výjevy se stupňovaly. Nár. socialisté povykují, jejich předseda stále hrozí rozpuštěním schůze, ale když se rozhlásilo, že přijde posl. Choc ze své schůze, jmenuje pořadatele, kteří horlivě – vyhazují. Pranic se nár. socialisté ve své ušlechtilosti neohlíželi, že bylo přítomno dosti žen. Bratr Neumann, známý „vůdce“ jisté frakce obchodnické, kterýž prý byl přihlášen k slovu, slova se vzdává – prý ve prospěch p. Dyka.
115 Ten ujímá se slova, ale předseda znova mu je odnímá. Náhodou je přihlášen zase „bratr“ Neumann, který svou velkomyslnost opakuje, aby „pan předseda“ mohl svou komedii sehrát znova. Odnímá p. Dykovi po několika vteřinách slovo opět. Tu shromáždění propuká v projevy nevole proti samotnému předsedovi. Řádění dosavadní nár. sociální většiny znechucuje se četným indifferentním posluchačům, a ti volají na předsednictvo: „Nehrajte komedii! Nepotlačujte svobodu slova!“ Předseda rozpouští schůzi, ale tu se objevuje kandidát nár. sociální p. Choc, který vyzývá své stoupence, aby se odebrali na novou schůzi ke Šturcům, když pro hluk nebylo lze zahájit schůzi znova přes pokusy jednoho z nár. socialistů. Část nár. socialistů odchází, ale část setrvává. Státoprávníci chtějí zahájiti schůzi novou. V tom na zavolání objevuje se policie v místnosti. Dr. E. Kalabis otevírá jménem strany státoprávně pokrokové schůzi voličů a vyzývá ozbrojenou stráž, aby dle zákona o volebních shromážděních opustila místnost. Policie však rozhání přítomné jménem 116 zákona, takže konečně Dr. Kalabis prohlašuje, že ustupuje pouze násilí. Pomalu za všeobecného vzrušení se místnost po 12. hod. v noci vyprazdňuje za demonstrativních projevů proti rozhánění schůze státoprávně pokrokové c. k. policií. – –
„Samostatnost“, 13. června 1911.
117