Svatá alliance.

Viktor Dyk

Svatá alliance.
I.
Před volbou. Před volbou.
Doktor Kramář zjednodušuje: kdo není s námi, ten ať kušuje. Zachovají se državy, kromě těch, které se zabaví. Bratr Klofáč zjednodušuje, kdo není s námi, ten ať kušuje. Hrr! Na soudruhy! V buben buší dva státníci, dva jednoduší. Kdo nyní kulhal, nyní zas skáče. Kramáře Choc volí, Kramář Klofáče. 72 II. II.
Kdo se do sněmovny vrátí? Sociální demokrati. S němými hledí „národ“ rtoma. Voličové zůstali doma! „Samostatnost“, 12. dubna 1911.
73

Oficielní zpráva o sjezdu důvěrníků strany státoprávně pokrokové ze dne 16. dubna 1911.

„– – O referátu, v němž vylíčen postup jednání předsednictva strany a výkonného výboru s Národní radou českou a se stranou národně sociální, rozpředla se několikahodinná debata, jíž se zúčastnili dr. Arnošt z Kolína, dr. Novotný z Král. Vinohradů, spis. Viktor Dyk, inž. Baráček za mladou generaci, taj. dr. Dušek, red. Rýdlo, notář dr. Čapek z Velvar, dr. Víškovský z Král. Hradce, posl. dr. Baxa, dr. Hrbek z Pardubic, MUDr. Kratochvíl z Červ. Kostelce, dr. Štěpánek ze Žižkova, dr. Zvěřina z Velvar, taj. Kalina z Blatné, posl. dr. Sobotka ze Zbraslavě, MUDr. Král z Klatov, red. Fridrich z Příbramě, vrch. uč. Klán z Mělníka, učitel Dubský z Kročehlav, JUC. Šmejc z Jičína, dr. Ant. Hajn, Bernát z Král. Vinohradů, úředníci Zahradník z Bubenče a Štěpán z Ml. Boleslavě, živn. J. Rücker ze Dvora Králové, velkoobchodník 74 Hadrbolec z Prahy – II., notář Vlach z Úpice, red. Rautenkranz ze Dvora Králové, JUDr. Šebek z Písku, posl. K. St. Sokol, živnostníci Radeš a Jelínek z Prahy – I., dr. Kalabis z Král. Vinohradů, red. Malý, JUC. Zahradník z Hradce Králové, red. Moravec z Kolína, dr. Fabris ze Smíchova, red. Šorm z Král. Vinohradů, obch. V. Horský a účetní Güttner z Berouna. Při hlasování byl zamítnut návrh na další jednání o dohodu s koalovanými stranami mladočeskou a národně sociální a schválen samostatný volební postup všemi hlasy proti 11.“
„Samostatnost“, 18. dubna 1911.
75

Kandidatury strany státoprávně pokrokové.

Důvěrníci strany státoprávně pokrokové na Vinohradech nabídli ve schůzi 20. t. m. kandidaturu za 10. volební okres vinohradský spisovateli Viktoru Dykovi – –
Novinářská zpráva ze 22. dubna 1911.
76

Spiknutí šestnácti Vinohradských.

Hrůzná věc se stala těchto dnů; spiknutí, horší Katilinova! Šestnáct lidí, „kteří objevili zásady teprve, když nezbylo na všecky mandátů“, sešlo se, aby porokovalo o kandidátech v X. a XI. volebním okresu. A hrůza hrůzná! Tak daleko šla jejich drzost, že usnesli se postavit protikandidáta bratrům Klofáčovi a Chocovi! Mezi lidmi, kteří dle rozhorleného Cicerona a „Českého Slova“ objevili zásady teprve, když nezbylo na ně mandátů, byl jsem sám já. „České Slovo“ začíná boj; začíná ho, jak to právě dovede.
***
Mluvilo se o dohodě. Dohoda před volbou je problematická věc. Kde jsou doklady o skutečném smýšlení voličstva stran, o němž se stává dohoda? Organisace? Tvoří voličstvo to 77 nepatrný zlomek. Výsledky předešlých voleb? Mohou se měniti. Dohoda před volbou je pouze věc problematická, ale také nezdravá. Bere se jí voličstvu jediná možnost říci soud o politice jejich poslanců, možnost dokumentovat své smýšlení. Ale právě jako mám skepsi, tuším důvodnou, k takové dohodě, která příliš snadno stane se obchůdkem, právě tak mám hluboké přesvědčení, že byla nutná určitá konvence, která by volební zápas učinila čestnějším. Boj, proč ne boj, zdravý boj? Ale boj s vyloučením určitých zbraní, bohužel příliš často u nás užívaných. Zápas, ale ne zápas lží a pomluv. S protivníkem, s kterým jsem se včera bil, mohu zítra klidně zasednout u jednoho stolu. Ale s protivníkem, který mne pomlouval a který mi utrhal na cti, nemohu. A co napsalo „České Slovo“, není než pomluvou a na cti utrháním. Neobjevil jsem zásady ve chvíli, kdy šlo o mandát. Po deset let hlásal jsem určité zásady veršem, prósou, slovem. Mezi „písní Montblancu“ psanou roku 1899 a mezi mou řečí na sjezdu strany státoprávně pokrokové dne 16. dubna 1911 není rozporu. Autor, který napsal „Zbabělé“, nemohl náhle chváliti, 78 co zatracoval, zatracovati, co chválil. Té pružnosti neb té lehkovážnosti nemám. Když boj, tedy boj. Ale pisatel „Českého Slova“ mohl by se zarazit nad svou tuze volební logikou. Jsem člověk, který „objevil zásady, teprve když nezbylo na všechny mandátů“ a přijímám kandidaturu tam, kde jiní, přede mnou vyzývaní, vzkazují, dle „Českého Slova“, „abychom si hleděli jistějších okresů, Vinohrady abychom nechali“. Jinými slovy: jdu v zápas, prohlašovaný Č. S. za ztracený, zápas, kterému velmi mnozí se rádi vyhnuli. Tolik důvtipu mi snad „České Slovo“ přisoudí, že jsou jiné, jistější cesty a cestičky k mandátu, po němž dychtíme. Lidé, kteří, dejme tomu, neměli nikdy politického profilu, jdou dnes k Petrovi a dají se kandidovati Petrem, zítra k Pavlovi a dají se kandidovat Pavlem. Jdou však vždy tam, kde se rozdílejí mandáty a moc. Nešel jsem tam, kde se mandát a moc rozdílí za nepatrnou obět intellektu, dle krásného slova „Nár. Listů“. Není to má zásluha; je to má povinnost. Jest velmi negativní ctností nedáti se korrumpovat v době korrupce. Od „Českého Slova“ pochvaly za to nečekám; čekal jsem však tolik opatrnosti, aby se zbytečně 79 neexponovalo proti někomu, kdo nedávno, tuze nedávno býval žádán o příspěvek do publikací a listů národně sociálních a kdo tehdy snad ještě nebyl bez zásad dle fraseologie národně sociální. Čekal jsem, že zápas bude slušný. Hle, „České Slovo“ nemá ani tu omluvu, že nouze železo láme. Nár. socialisté mají mandát jistý, jistější, nade vše jistý; nač rozčilovat se a urážet? Nač brát „spiknutí šestnácti“ tak tragicky? Zajisté voličové X. i druhých okresů uznají dne 13. června, že Klofáč a spol. jsou nejlepšími z nejlepších; uznají, že by bylo národní pohromou, kdyby do říšské rady poslali mne, oplývá-li naše delegace tak vynikajícími talenty a skvělými charaktery. To je jako houska na krámě, nebo aspoň „České Slovo“ nám to tvrdí tak. Přátelé z „Českého Slova“ však dovolí: budu klidný, až vše tak skončí. Budu klidný, ubijí-li mou kandidaturu hlasy nepřirozené aliance. Budu na 13. červen 1911 vzpomínat jako člověk, který vykonal svou povinnost. Mnozí z těch, kteří napíšou na volební lístek jméno našich protikandidátů, tak vzpomínat nebudou.
„Samostatnost“, 23. duben 1911.
80 První kandidátní řeč, promluvená v „Národním domě“ na Král. Vinohradech. Vážené shromáždění! Setká-li se přírodozpytec s druhem, dle domnění vymřelým, je to pro něho radostný objev, třeba šlo o nějakého škorpiona. To, co provádíte hned na počátku schůze, není bohužel ničím novým.*) Chcete ukřičet. Nepřišli jste, abyste slyšeli důvody, ale přišli jste s hotovým soudem. Nemluvím k vám; mluvím k těm, kteří přišli slyšeti a souditi. (Hluk.) Krátký tomu čas, co po rozpuštění poslanců sněmovny znělo po Čechách bojovné heslo: pryč s Bienerthem! Něco dnů minulo; zase je potřebí hesla. Chraň bůh, aby bylo dva týdny stejné. Heslo mladočeských městských rad, heslo zkartelovaného tisku zní: „Pryč s rozkolníky!“ _____________ *) Nár. socialisté inscenovali na této schůzi při volbě předsednictva bouři, chtějíce vynutit proti vůli většiny své předsednictvo.
81 Co se stalo mně dvěma hesly? Jak to nazval orgán, kartelu oddaný, radostná událost. Jsou radostné události, které netěší otce ni matku. Nestátníkovi by se zdálo, že jediná možná odpověď Bienerthovi by byla, poslat do Vídně delegaci při nejmenším stejně opposiční. Tak nesoudí státníkové. Státníci dělí se o Čechy; ty kus, já kus. Dovolte, pánové, několik dat. „Ostřejšího postupu proti Bienerthovi“ dociluje se takto: Mladočeši měli minule v městech 11 mandátů a Brdlíka jako společného kandidáta v Budějovicích. Vyhradili si 15 kandidatur. Národní socialisté měli 7 městských mandátů. Vyhrazují si 13 kandidatur. Staročeši měli mandát. Nechal se jim. Realisté měli mandát. Nabídl se jim opět. V zájmu „ostřejšího postupu proti Bienerthovi“ zkrácena jediná strana: strana, která vždy stála ostře a důsledně proti systému Bienerthovu, strana státoprávně pokroková. Toť velká koncepce našich velikých politiků. (Hluk.) Říkáte nyní, že nám běží o mandáty. Je tomu asi tak, jako by zloděj vytýkal okradenému, že mu jde o peníze, hájí-li své.
82 Strana naše byla ochotna k obětem. Kdyby páni přišli a řekli: Ustupte schopnostem, budiž! Ale je to váš důvod? Má strana národně sociální, má strana mladočeská tolik politických talentů, politických individualit, politických charakterů, že jí nestačí její država? Pánové, včera četli jste kandidátní listinu kartelářů. Projde-li, neměli jsme dávno tak ubohé delegace ve Vídni. (Hluk.) Ale pro všechno najde se důvod. Také karteláři uvedli důvody. Kartel (nár. soc. pokřikují) byl nutný k udržení Jednotného klubu. Nebyli naši poslanci dříve v Jednotném klubu? Neusnesl se sjezd strany naší ne doporučit, ale uložit kandidátům, na její program zvoleným, aby vstoupili do Jednotného klubu? Ale našel se ještě jiný důvod. Zjednodušení politických poměrů bylo nutným, aby se Bienerth porazil. Vadily „nejednoduché poměry“ v posledním boji proti Bienerthovi? Důvody kartelářů nejsou upřímné. (Nová bouře nár. soc. Slyšeti odporné nadávky.) Hlas listu, který nám nikdy nestranil, hlas listu, nedávno ještě od Nár. Listů proti „Času“ citovaného, mluví jinak. „Státoprávní Kasandry,“ praví, „snadno by mohly překážet při transakcích. Přílišné lpění na princi- 83 pech a dokonce snad jejich státoprávní program nebyl dostatečnou zárukou poddajnosti.“ Před měsícem hledali se lidé nepoddajní. Po měsíci je třeba lidí poddajných. (Bouřlivý potlesk.) Řeknete: upřílišený soud. Studujte projevy mladočeského a národně sociálního tisku. Mluví stejnou řeč: Jsme tvrdohlavci, umíněnci, ideologové. Mluví se o „špatnějším vydání mladočeských romantiků let devadesátých“, ukazuje se nám, že politika je boj o moc a ne boj o idee. Mně nemůže být vyčítáno, že bych podceňoval význam moci. Bojoval jsem proti ideologii realistické deset let. Dnes však musím vystoupit proti thesi mnohem nebezpečnější. Jako jsme hlásali, že nestačí sama idea, tak nyní nemůžeme se stotožniti s dnešním materialismem. Nám byla politika bojem -o moc a o idee. Idee dávají politickou moc, ale na neštěstí Klofáčovo moc ještě nedává idejí. Roku 1907 docílila organisovaná sociální demokracie úspěchů. Byl to neocenitelný objev pro naše politiky, kteří usoudili, že organisace je vším. Tedy organisovat buď jak buď. Zapomněli, že tisíce a tisíce lidí, nespojených my- 84 šlenkou, třídním vědomím a společným zájmem, jsou sehnanou massou a ne organisací. Stane se jim, co velké armádě španělské: „Zafoukl bůh a rozprášeni jsou.“ (Smích. Hluk, Výkřiky.) Organisace je všecko, pánové. Nedávno četli isme o libeňském případu „organisování“. Nestalo se tam nic zvláštního. Zaměstnavatel rázně „vybídl“ tam zřízence, aby vstoupili do organisace zaměstnavatelovy. Zítra „vybídnou“ městské rady lidi odvislé, aby šli k volbě pro jejich kandidáta. Pohlédněte do „uzavřeného“ území. Také Němci nečiní nic jiného, než že vybízejí. Vybídnou Čecha, aby poslal své děti do německé školy, vybídnou jej, aby se přihlásil za Němce. Kompromitujeme korrupcí dneška svůj zápas proti Němectvu. Postavíme-li jen sílu proti síle, postavíme-li číslici proti číslici, dojdeme k beznadějnosti. Odvoláváte se na svých šedesát tisíc proti našim domnělým šesti tisícům. Němci odvolávají se na svých 60 milionů proti 6 milionům našim. Je to pouhá číslice, která rozhoduje? Idealismus bylo určité plus, které jsme měli proti přívalu Němectva. (Potlesk.) Idealismus mizí z našich řad. Korrumpuje se shora dolů. 85 Způsobil-li v minulých dobách přílišný idealismus, mnohdy reálné potřeby podceňující, škody, způsobí jednostranná materialistická politika dnešní katastrofu. Není pro Čecha nesnadno být ve své vlasti prorokem: politika, která nás vede od porážky k porážce a od hanby k hanbě, dočká se svého Dies irae. (Potlesk.) Tento Dies irae mohl by potěšit stranníka. Já potěšen nebudu. Neboť národ zaplatí, co vůdcové zavinili. (Hlas: My to už zaplatíme.) Budete-li solventní. Jak praví Francouz, i nejhezčí děvče dá pouze, co má. Naši politikové neměli mnoho co dávat. Neměli víru ve svůj lid, ani v jeho dobrou věc. Oddálili se od národního citu jako od národní myšlenky. Pro svůj lid měli frázi a dialektiku a tou ho krmí dvacet let. Hnali lid do marných bojů a komandovali zbytečný ústup. Mlčeli, kdy měli mluvit, a mluvili, kde měli mlčet. Není nešikovnosti, které by neprovedli. Vykřikovali hesla a nestáli za nimi. Vzpomeňme na zavádění češtiny jako vnitřní úřední řeči via facti a bezradnost české politiky nad konsekvencemi, jež vyvolala. Historický úkol českého národa byl v boji pro volnost přesvědčení proti autoritám. Naši vůdcové hlásají opačný boj: boj autority proti rozkol- 86 níkům. A jaké jsou to autority! Vůdců, kteří zavinili všechna naše ponížení; vůdců, kteří způsobili, že nás neberou vážně. Kdykoli provede se u nás něco nepěkného, počne se křičet o svornosti a o jednotě. Řeknete, pánové, že jsou také jednotlivci, na které nepadá tato obžaloba. (Výkřiky.) Jsou. Ale v době korrupce nestačí dovolávati se čistých rukou. Čisté ruce nestačí; nutno také nepodávat jich těm, kteří čistých rukou nemají. (Potlesk.) Promluvme o tom, jaký smysl by měla naše účast v Jednotném klubu. Proč dochází vlastně k volbám? Byla-li taktika, vedoucí k rozpuštění parlamentu, správná, mohlo se jí dávno užít. Bienerth není tu ode dneška a jeho systém není nepřátelský ode dneška. Několikrát jsme s ním už domluvili, abychom mluvili s ním znova! Věc má háček! Dvě léta před vypršením jeho poslanectví není filosofie poslancova tatáž jako na počátku šestiletí: přemýšlí o posledních věcech člověka. Na obzoru vídeňského parlamentu objevily se nepopulární předlohy. A bylo při tom nutno porážet Bienertha. Je velmi jasno, že pád Bie- 87 nerthův, má-li mít smysl, znamená změněnou politickou konstellaci. Jiná konstellace přivodí aspoň pro část našich poslanců nutnost hlasovat pro nepopulární předlohy. Hlasovat pro nepopulární předlohy znamená však ohrozit mandát. Vůdcové sestrčili hlavy. Vůdcové se dohodli. Dohoda vznikla ve Vídni. Zde pouze publikována. „České Slovo“ mluví o lidech, kteří našli zásady, když šlo o mandát. Mohlo by mluvit o lidech, kteří našli opposičnost, když se na mandát assekurovali. (Souhlas a odpor.) Pakt má šerednou stránku: platí pro celé období. Voličové připadli určitým stranám. Chtě nechtě musí jít poslušný stoupenec k volbě. Neváží si kandidáta, pokládá ho za neschopného: vše lhostejno. Až se přesvědčí, že se neklamal, že jeho obavy nebyly bezdůvodny, přijde doplňovací volba: třeba jít znova k volbě proti přesvědčení. Disciplina je krásná věc. Obzvláště pro ty, kdož jí zneužívají. (Potlesk.) Hnát někoho k volbě proti přesvědčení je korrupce; korrupce více nebo míň, vedoucí politice je to lhostejno.
88 My korrupci nechtěli; odmítli jsme kartel. (Hlasy: A co Baxa, Sokol a Kalina?) Pánové Kalina a Sokol na důvěrném sjezdu strany byli toho mínění, že právě pro nebezpečí, z kartelu pro českou opposici plynoucí, máme přijmouti podmínky nabízené, abychom si pojistili parlamentní kontrolu. Veliká většina sjezdu postavila se na stanovisko, že mandáty, získané od kartelu almužnou, nemají váhy a nevyváží ponižující závazky. Pouze důvěra voličstva může dát našim zástupcům autoritu. Chceme mandát od voličů a ne od kartelářů. Pošlete-li do parlamentu karteláře, dali jste jim na šest let neobmezenou plnou moc. Jakým lidem chcete jí to dát? Říkáme otevřeně: pro nás jediný mandát, získaný bojem, má větší smysl než tři, ničím nepodepřené. A odepřete-li nám důvěru vůbec, snad přijde chvíle, kdy budete litovat, že neslyšeli jste hlasů varovných a vzali nám možnost, chránit vaše zájmy. My vykonáme svou povinnost : kdo konal povinnost, může býti klidný. (Souhlas.) Chci mluvit otevřeně: státoprávní Kasandry nevadily a nebudou vadit při transakcích pro 89 náš národ prospěšných. Státoprávní Kasandry nejsou proti českým ministrům, proti české účasti na správě. Naopak; národ má právo na ni. Naše cesta to není, ale oddělený pochod, společný boj! Hanba však připustiti čachrování s ministerskými křesly; hanba je připustit, aby byly objektem kompensačním. Za dva ministry při stejně protičeském systému koupit národ, je příliš dobrý obchod pro Vídeň. (Souhlas.) Namluví vám také, že nemám smyslu pro hospodářské, pro stavovské vaše potřeby. Že jsme na překážku sociálním reformám, výhodám, kterých by jinak bylo docíleno. Ne. Budeme energicky a důsledně pro všechny vaše oprávněné potřeby hmotné jako mravní, ale také zde nechceme, aby se sliby předloh, namnoze sliby zůstávajícími, se kupčilo. (Potlesk.) Pošlete-li do parlamentu nás, vstoupíme tam s volnýma rukama; pak teprve můžeme býti protiváhou opportunismu většiny. Nevěřte, že takovou protiváhou chce a dovede býti strana Klofáčova. Pravda, dle nálady voličstva bratr Klofáč promění se opět v divokého muže a vykope svůj tomahawk; ale kterýkoli ministr může mu zaklepat na rameno a oslovit krvelačného rudocha tradiční frází 90 z maškarního plesu: Znám tě dobře, krásná masko! (Hluk a řev; potlesk.) My všichni známe krásnou masku. Je to dovedný, ale frivolní duch. Krásná maska jezdila do Srbska, spískala cosi a promluvila pak v parlamentě poníženou řeč. (Potlesk; stupňovaný, dlouho trvající povyk; hlasy: „Ať nebásní!“) Dobrá; budu mluvit v próse. Poslanec br. Klofáč při čepičkové afféře nechal hnát sta a sta lidí proti policejním šavlím a do žalářů. (Neustávající hluk a pokřikování až do závěru řeči.) Co mínil o ní vlastně bratr Klofáč? Lidé, ještě plní mladistvého idealismu, sedí v kriminále, odsouzeni při antimilitaristickém procesu; ale to není, co zaměstnává Klofáče. Bratr Klofáč mluví mnoho o zodpovědnosti. Kdykoli ji měl převzít, couvl. (Potlesk.) Buď – anebo. Bratr Klofáč není ani pro buďbuď, ani pro anebo. V tom je jeho obratnost. Pánové Klofáč a spol. pokládají za příčinu neúspěchu našeho národního programu lpění na zásadách. Naši politiku nepoškodilo lpění na zásadách ani státoprávní program, který musí zůstat nám drahý, chceme-li vůbec národem být. Právě 91 naopak: politika skoků, kotrmelců a politika frázovité demagogie nás poškodila. Nečekejte ode mne, pánové, planého radikalismu. Jsem státoprávník, nebudu však nikdy klofáčovský radikál. (Bouřlivý potlesk.) Ucházím se o vaši důvěru. Předchůdci učinili mi úlohu lehkou. Nemohu být horší jich. Bude mou snahou, být lepším. Zvítězí-li však politikaření kartelu, odejdu s jedinou větou: Politika, která zadala švindlem, národu prospěchu nepřinese. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk.)
„Samostatnost“, 2. května 1911.
92

Básně v knize Prohrané kampaně: