Soumrak.

Viktor Dyk

Soumrak.
Když slunce již se naklání, jak zajásají ptáci šera! A když už zvoní klekání, jak zahoukají do večera! A kolik nočních můr lze zřít po nocí zardouseném kraji! – Zachmuřen národ, trpí lid a auguři se usmívají! Tma noční jak je výhodná pro obchůdky a pro loupeže. Kde srdce volná, svobodná, kde duch, jenž letí k výším svěže? Jak slova mění obsah svůj a jak si s nimi hráči hrají! Lid volá „Braň!“ A „Pamatuj!“ A auguři se usmívají. Chvílemi zazní těžký ston, jak by kdos klesal pod břemenem. 32 Chvílemi úzkostný zní tón rdousený v hrdle vysíleném. Chvílemi mluví němá noc: Hlas někoho, jejž temno tají, zoufale volá o pomoc. A auguři se usmívají. Už příští chvíle narovná zjev tragický v zjev kratochvilný. A není žádná sněmovna nějaký výbor lidumilný. Noc chmurná, těžká jako cent. Což úsvit stal se pouhou bájí? Lid čeká venku: „Parlament –?“ A auguři se usmívají. 1912.
33
Básně v knize Prohrané kampaně:
  1. Sonet o melancholickém večeru.
  2. Sloky deštivého dne.
  3. Stesk.
  4. Jarní idylla.
  5. Západ slunce nad Prahou.
  6. Soumrak.
  7. Pták černý výčitky –
  8. Píseň o kováři a kovadlině.
  9. Píseň.
  10. Sokolům.
  11. Škatule, hýbejte se!
  12. Únor 1913.
  13. Po bitvě.
  14. Těm, kteří zradili.
  15. Před jarem.
  16. Pohřeb.
  17. Svatá alliance.
  18. Píseň o mrtvolách.
  19. Flagelanti.
  20. Doporučení na schůzi v „Národním domě“ dne 21. V. 1911 nepřednesené.*)
  21. Lístek nás došel.
  22. Dávnému druhu.
  23. Ranní elegie.
  24. Verše smuteční.
  25. Doba je trudná.
  26. Před bojem.
  27. Výsledek voleb v českých okresích království českého.
  28. Óda na 13. červen.
  29. Im memoriam.
  30. Historie z naší vesnice.
  31. Rok.
  32. „České Slovo“ ohražuje se.