POUŠŤ.

Vladimír Houdek

Šel Kristus na poušť ráj svůj vymýšlet, šel Muhamed snít o sedmeru nebi, šli asketové kát se z hříchů běd, na slunci pražit fantastické lebi. Jich bájky, bozi, ráje, padlé v rum! Jed pil jsi v nich i v žití. Cos tě nutí, jít na poušť, tupě ležet bez pohnutí, dát jed svůj ssáti žhavým paprskům. Však tam – zas hořkosť nová nitro schvátí: Otčenáš Kristův počneš litovati, ten zavržený, navždy ztracený, ten něžný, který tolik slzí stíral, ten velký, nad vše bohy vznešený. V slov jeho míru by’s tak lehce zmíral. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

282. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SESAĎTE BOHA... (František Serafínský Procházka)
  2. Moderní. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. SEN O KOŘENECH ZLA. (Vladimír Houdek)
  5. Neustaň. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  6. Malbám Rubensovým. (Vojtěch Pakosta)
  7. Jaká se tam shromažďuje kupa? (František Sušil)
  8. Postranní okno. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Hagar a Ismael. (František Leubner)
  10. VI. Znak hříchu na čele jak výheň pálí (František Leubner)