POUŠŤ.

Vladimír Houdek

POUŠŤ.
Šel Kristus na poušť ráj svůj vymýšlet, šel Muhamed snít o sedmeru nebi, šli asketové kát se z hříchů běd, na slunci pražit fantastické lebi. Jich bájky, bozi, ráje, padlé v rum! Jed pil jsi v nich i v žití. Cos tě nutí, jít na poušť, tupě ležet bez pohnutí, dát jed svůj ssáti žhavým paprskům. Však tam – zas hořkosť nová nitro schvátí: Otčenáš Kristův počneš litovati, ten zavržený, navždy ztracený, ten něžný, který tolik slzí stíral, ten velký, nad vše bohy vznešený. V slov jeho míru by’s tak lehce zmíral. – 59