SONET O ŽÁRLIVOSTI.

Vladimír Houdek

SONET O ŽÁRLIVOSTI.
V líc druha Tvého hledí... Náhle vznítí se žhavou jiskrou její zornice: Tvé nitro, zhořklé v ráz, v té jiskře cítí chvít plachou touhu mladé samice. – Směs pochyb, trpkých předtuch, víří hrudí. Zříš hnědou pláň, kde pranic neklíčí... Ty víš: Tím víc se o samotě vzbudí v ní bezohledná touha samičí. I kdyby’s věřil, že v ty noci dlouhé nad ložem bdí jí strážný anděl sám a kdyby’s ráno zřel tam pírko pouhé: Ty v mukách žasnul by’s, že padlo tam, – jak zřejmá stopa sladké jakés chvíle – andělských křídel chvějné peří bílé. – 13