SLUŽKA Z VENKOVSKÉ GARNISONY.

Vladimír Houdek

SLUŽKA Z VENKOVSKÉ GARNISONY.
Rty její kypré, rudé, vzdorné, vždy zvoní v smíchu bujarém a tělo vilné, nemotorné zavání chléva výparem. – Vojáky tři má. – V lásce svorné s ní ťukli v krčmě pohárem; jich přání, vtipy, řeči dvorné se stejným vnímá rozmarem. Však dnes jel domu jeden z nich v civilním hávu... Slzy roní ve chlévě její zraky sivé a hladí vola v dumách svých a vděčně ohlíží se po ní dvě velké oči lítostivé... 78