POD MRTVÝM BOHEM.

Vladimír Houdek

POD MRTVÝM BOHEM.
Žáby, které zřely v sítí rybníků v očích utopenců odlesk jeho slávy, jež zvuk jeho jména znaly z výkřiku lidí, hledajících rybníků klín tmavý, žáby v dusných nocích v pláči, ve vzlyku, requiem zaň pěly v baldachýnu z trávy – – V tom se zaskvěl stříbrem hvězdných knoflíků černý jeho rubáš; žabí nářek praví: „On, jak vždy se zdobil skvosty, ač byl stár, žádostivý lesku, poklon, slávy pění, dal ten rozkaz velký v sledním okamžení: Než své kosti složí do ohromných mar – by mu cherubové knoflíků řad bílý na rubáši vzácném řádně vyleštili!“ 81 „Já jsem malá vdova....“