KDY?

Vladimír Houdek

KDY?
Nač dlouhé to čekání? V tesknící roviny kdy počnou zas zvony děl s vrchů své hrany hřmít? – Proud krve tak zkažený, malátný, nečinný teď měl by se z nesčetných ran už lít! – A strmí tu pochmurný vrchů sbor půlkruhem, hrom sterých děl skalnými svahy by nezachvěl. – Až děla se uhnízdí za jich lem, je teprve tisíc hlav cílem jich střel! – Ó bojovné, raněné nic! Zem prosáknout krví nech a bude-li v zemi bít děravá, třeštící lebka a nehty tvé v prsti rýt v palčivých bolestech: v tvé uši ti vnikne prsť změklá a hebká. Sluch zamkne se pevně krvavou hrudou, v sen záchvěvy země tě kolébat budou. 8