BEZ KRBU...

Vladimír Houdek

BEZ KRBU...
Pod listů hustým příkrovem šla parkem cesta stále tmavá, i za dne sotva blyskla sem větvemi záře mihotavá. Sem chodil párek řadu let, zde vášni své kout našli stmělý, když není krbu. Tíhou běd milenci vlasy sšedivěly. Byl podzim. Teskně v trávník zřeli: Spadalým listím kryto jemně se vinulo v něm na sta cest, po nichž jdou myši ve své cely. A pro ně? Jedna cesta vést jen může k bytu v hloubi země. 77