DĚDICTVÍ.

Vladimír Houdek

DĚDICTVÍ.
Tkví v duši mojí divný strach, vždy bdělý, slouchající, čilý, a často lednou rukou sáh’ mně k srdci v nejžhavější chvíli. S tím strachem boj – je moje žití. Mé hříchy, vášní vlnobití, mé vzdory – pouze řetěz byly, jímž rád bych strachu hrdlo stáh’... Jakási bolesť dávná, šedá, se chvěje v něm jak tichý kvil... Já strach ten zdědil od praděda. On, ztýraný rab, pána sbil – a v duchu zře svou šibenici, kles’ ve klín vášně – naposled... 6