Doposud mne časem děsí,
tovaryše můj,
vzpomenu-li na Secessi,
tovaryše můj.
Chmuří to mou existenci,
jak jsem upad’ v dekadenci,
tovaryše můj!
Ještě hůř to se mnou stojí,
tovaryše můj,
slyšels něco o „Rozvoji“,
tovaryše můj?
To jde se mnou, kam já půjdu,
psávalť jsem tam pro ostudu,
tovaryše můj!
Jedna věc můj jasní smutek,
tovaryše můj!
Ještě v čas jsem k slunci utek’,
tovaryše můj!
Snad by přec si toho všimli,
vůbec nepsat přislíbím-li,
tovaryše můj!
Nepíšeš nic, píší mnoho,
tovaryše můj;
svět nic stejně nemá z toho,
tovaryše můj!
Prolezl jsem staré, mladé,
nemožný jsem nyní všade,
tovaryše můj!
Talent přiznat nebyl sveden
– tovaryše můj! –
v celých Čechách kritik jeden,
tovaryše můj.
Byť mi ho však nepřiřknuli,
uznali mou dobrou vůli,
tovaryše můj!
Talent přiznat přec byl sveden,
tovaryše můj,
v celých Čechách kritik jeden,
tovaryše můj.
Leckdo byl však nestydatý,
vytýkal mi plagiáty,
tovaryše můj!
Přijmou-li vás, říc’ se nedá,
tovaryše můj.
Ale se mnou třikrát běda,
tovaryše můj.
Opsal jsem já – malá chvála –
verše jakés od Dostála,
tovaryše můj!
Blahoslaven budiž třikrát
– tovaryše můj! –
Dostála kdos’ umně vykrad’,
tovaryše můj!
Pravíť pořekadlo denní:
Těžko bráti, kde nic není,
tovaryše můj!
Mistr, hle, jde vyjasněný.
Tovaryše můj!
Přijati... jste všichni členy.
Tovaryše můj!
Ruku k ruce, k páži páže,
Čechy zvykly na blamáže.
Tovaryše můj!
Jeden chlív a mnoho ovcí,
tovaryši mí!
Sem, ó čeští rýmolovci,
tovaryši mí!
Čí už firma špinavá je,
ať se stane členem „Máje“,
tovaryši mí!