VEN.

Josef Lukavský

Ven, do polí jdu rád, když slunce hýří v nich a proudy světelné se v dálky rozlévají. Na mezi ulehnu upokojen a tich a klidně poslouchám, co se mne květy ptají. Prahloupé otázky o tom, co není již, prahloupá zvědavost, již nutno ignorovat –: Kde cíle teď jsou tvé, kam nyní zamíříš a kterou stranu chceš mořem života plovat. Neplovu, nemířím. Jsem zde – co třeba víc? Má duše říší mou, mé smysly poddanými, jsem cíl i začátek, jsem všecko a jsem nic a trvám prací svou a myšlénkami svými. Odloučen ode všech chci o samotě žít bez Boha, bez ďábla a efemerních slastí a jednou ranou pak sám všechno ukončit bez slávy, efektů a hlavně bez soustrasti.

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

1066. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V GRINZINGU. (Josef Svatopluk Machar)
  2. None (František Serafínský Procházka)
  3. Sonet polemický. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PAN POSLANEC (Viktor Dyk)
  5. Písně z Montblancu. (Viktor Dyk)
  6. I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (Antonín Sova)
  7. TŘI (Viktor Dyk)
  8. SVATÝ VÁCLAVE (František Serafínský Procházka)
  9. SOLOVÝ VÝSTUP. (Josef Lukavský)
  10. None (Č. Folklor)