Jednání čtvrté.
(Letní krajina blíže Prahy.)
Výstup I.
Krůvoj.
Dostáti musím pomstě své co bojovník,
jenž dílo pokořeným bohům přísahal –
a dříve neustanu já, až rozkotán
je Boleslava trůn, – na něm až zbudoval
svou slávu Krůvoj, své i kněžny vzdornou moc!
Ba zapoměl jsi, Boleslave, den a noc
se střídá – tvůj pak dnes dozírá panský hledhled,
to jasnoboží oko svítí tobě naposled!
28
Aria.
Svítej, svítej, slunko milé,
nad dědinou rozeplaň,
žezlo moci starobylé
staň se leskem kněžny, staň!
V kráse nové témě Prahy
z mrákoty se pozvedej,
slávy otců zpupné vrahy
svém na trůně nehledej!
Nepyšni sese, hrdá víro;
Boleslavu strojen pád
v tvých buď rukou, DrahomíroDrahomíro,
Hradčín tvůj i Vyšehrad!
(Odejde)
Výstup II.
(Průvod svatební. Družky; starosvat; Milín; Slavína; Boleslav s četnou družinou.)
Sbor.
Zazpívejme, zaplesejme,
přišel radovánku čas;
s radostí jej uvítejme,
že oblažit spěje nás!
Do věnečku uplítejme,
růže, myrtu, lípokvět
zasnoubené ovíjejme,
ať jim rájem plyne svět!
Družičky.
Na větvičce
holubice
sladko dvě se
kochají;
při libánku
v milostánku
lekati se
nedají.
Od krkavce,
zlého dravce
nehod bát se
netřeba;
29
sítem pásky,
věrné lásky
zahnali jsme
jestřeba!
Sbor.
Chutě do kola se mějme,
skočná ať se zapěje,
„chorovod“ si udělejme
až to kolem zazněje.
Jasné hosty uvítejme,
že nás poctil kníže sám,
do paměti zavírejme,
nakloněn že vládce nám!
(Ballet.)
Boleslav.
Bůh pomozi vaší píli:
žehnej pluhu – dejž i mír –
milé Čechy bůh ať sílí,
ať umlká boje vír!
Z rukou mojich svou na cestu
světa poutí dálenou –
Slavínu měj za nevěstu
a za choti milenou!
Kde se duše s duší pojí
vírou lásky svěcená –
tam se žaly srdce hojí,
tam se myrta zelená!
Sbor.
Kde se duše s duší pojí
vírou lásky svěcená –
tam se žaly srdce hojí,
tam se myrta zelená!! –
(Tercetto.)
Boleslav.
Mé požehnání budiž vám,
dejdej, bože, víry spás;
co otec v ňadru zachovám
svůj národ, dítky, vás –
a před oltářem v blaženost
vem bůh vás, děti, na milost!
30
Slavína.
Mi na shledání růžová
vychází naděje:
kdy tvář se tvoje usměváusměvá,
se duch můj nechvěje.
O díky, kníže za milost;
tys nám založil blaženost!
Milín.
Mně blaho šepce každý háj
ze říše blažených,
pojď, děvo! pojď – nám kyne ráj
snů vřele kýžených.
O díky, kníže, za milost:
tys nám založil blaženost!
(Celý průvod ubírá se do kostelíčka na kopci.)
Sbor.
Jeden věčný bože sám!
S pokorností poklekáme
v lásku tvoji spoleháme;
pane, milostiv buď nám!
Hospodine pomiluj nyny,
Jesu Kriste ulituj nyny,
Kyrie eleison!
V stupVýstup III.
(Drahomíra)
Drahomíra.
Ha! bezpoklidný můj je světem strašný hon,
jen do nejisté dáli plaché oko zírá –
a ošklivý mi ňadra had užírá;
oh, zuří duše – až na věk dokonal on!
Arie.
Slyšte, bozi! mé to plémě
nosí zneuctěná země
moji krev;
odštěpence – hanba pouhá,
věkožižní, vám se rouhá!
Šlete hněv!
31
Nechať hltí mého rodu
dítě ohavného plodu
hrůza – strach!
Nám o kéž se zdaří zhouba,
aby padla směšná chlouba
v popel, prach!
Dejtež, aby trůn byl matce
otcům zdarem ku památce
navracen!
Nestrpím ho svém na trůně;
Boleslav buď v otců lůně
zatracen!!
(Vše spěchá z kostelíčka; Krůvoj.)
Krůvoj.
Ha!
Konec opery.
E: až; 2002
32