NEBE I ZEMĚ.

Jan Spáčil-Žeranovský

Již tmělo se. Já stanul v siré zmole: zem vlahou pozdní jeseně již bředla, jež ostře čpěla v chřípě, na hruď sedla a v sivých cárech mlhy kryla pole. A obloha, jež nad ty lány holé se mřivě pjala, byla břitce sšedlá, jen prouha kouře špinavá ji vedla, jenž z továrny se valil kdesi v dole. Mě sevřel pocit hlubokého smutku a hoře ve tvář ztrnulé té hmotě, jež stejná v tvaru hlíny jest i žuly. A ve chvíli té nevěděl jsem vskutku, zda cynicky se zasmát vší té slotě, či raději si prohnat lebku kulí...

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

83. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  2. Nepřítel. (Karel Nejč)
  3. Milostpán. (František Serafínský Procházka)
  4. XLII. EVANGELISTÉ QUEMADERA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  6. POČETÍ (Antonín Sova)
  7. Betlém. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Dělnická bajka. (Beneš Doubravský)
  9. Hvězda. (Antonín Klášterský)
  10. Duma na hrobě mých dětí. (Adolf Heyduk)