POČETÍ

Antonín Sova

Ten pocit početí mám. Jak před objevem je mně, když motyka první se dotkne panenské země a potom už táhne se řada kovkopů, dobrodruhů, jdou ženy za nimi, děti a smečky sluhů a z domků roztroušených kolem pánve vzrůstá veliké, rozryté město a nad ním tma kouřů hustá. Tak bývá mé duši, jak zemi, v kráse osamělé když voní mateřídouškou a stíny mezí stele a touží přec po objeviteli, myšlence dobrodružné, chce bolest velkou a osudovou, chce žití družné probudit v samotě tiché, chce kroky a hlasy a činy, chce peklo výhně, chce pohyb a změnu v den tichý a líný – Když rána se otevře mi, jež začátkem nového žití je mojí duše, tu zraněný povrch silně cítí: květiny hřbitovů celého světa z té rány voní, leč také naděje živých stříbrným kovem zvoní a z hloubky počaté myšlenek čety co vydolují, to za hřmení práce sny množství a ruce množství už kují.

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

129. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  2. Nepřítel. (Karel Nejč)
  3. NEBE I ZEMĚ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  4. PEKLO ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  5. LABYRINT SVĚTA (Otokar Fischer)
  6. Hornické vesnice. (František Cajthaml-Liberté)
  7. 2. Dnes ve skaliskách ňader cítím vzrůst (Adolf Racek)
  8. Oběti dolů. (Jan Daniel Korvín)
  9. OSTROV (Otokar Fischer)
  10. Sám šel jsem... (Jaroslav Vrchlický)