Cos děsného se ke vzpomínkám druží(J5f)
jež v rodišti mou mysl mnohdy vedou(J5f)
ty vzpomínky jak do chomáčů růží(J5f)
se nořil bol a zhouba stopou bledou(J5f)
ty vzpomínky jak doly v mnohé doby(J5f)
těm daly žití oněm tmavé hroby(J5f)
To byl jsem hoch kdy jsem se vždycky díval(J5f)
jak řetěz v doly pomalu se ztrácel(J5f)
a ty jež okov nesl ve tmu skrýval(J5f)
neb druhé světlu dennímu zas vracel(J5f)
já jako hoch juž na své oči vídal(J5f)
jak osud jedněch s osudem se střídal(J5f)
Jak bylo by to dnes tam stojím klidně(J5f)
kde otvory dva černají se vzhůru(J5f)
tam stojí otec a mne hladí vlídně(J5f)
ač v očích jeho vidíš děsnou chmuru(J5f)
kol stojí lid a k otvorům se dívá(J5f)
až vynese tma ven co v sobě skrývá(J5f)
To otce stihla zvěsť že v hrozné tůni(J5f)
zas v oběť padlo jedno lidské žití(J5f)
dle vůle toho který věčně trůní(J5f)
a řídí volně klid i vlnobití(J5f)
to otce správce stihla zvěsť že ztrácí(J5f)
zas duši jednu a dvé rukou v práci(J5f)
Jen málo chvil jsem zřel tak plných bolu(J5f)
jak tenkráte kdy z davu vykročila(J5f)
choť zabitého ku černému dolu(J5f)
kdy k otvorům se naklonila bílá(J5f)
a sestaralá čekajíc až ze dna(J5f)
ta kořisť dolů vyjde chladná ledná(J5f)
To oko sklené nemohlo juž plakať(J5f)
vždyť v žití tolik vyronilo pláče(J5f)
v ty doly které zdály se je lákať(J5f)
jen dívalo se jako plaché ptáče(J5f)
v tu tmu kde zřelo nic své černé příští(J5f)
svou nicotnosť jež z osudu se prýští(J5f)
A děti její kolem ní se chytly(J5f)
jak při kvočně se drží kuřat řada(J5f)
v jich očích slzy jako jiskry svitly(J5f)
a k matce zřely jež je má tak ráda(J5f)
té tmy se bály k níž se matka kloní(J5f)
tatínku táto šeptaly jen do ní(J5f)
A já Cos v mysli svíralo mne kovem(J5f)
jenž zatáhl mne v smutné zamyšlení(J5f)
a v sen v němž stanul jsem pak nad hřbitovem(J5f)
kde šílení a slzných proudů není(J5f)
já v dětské hlavě přemýšlel jsem o tom(J5f)
zda v životě je lépe nebo potom(J5f)
Křik ženy zbudil mne když dav se ztrácel(J5f)
já tenkrát zcela nepochopil bolu(J5f)
až později kdy otec v zem se vracel(J5f)
s tím neduhem jenž pošel ze tmy dolu(J5f)
kdy v srdci prázdném tkvělo bolu kopí(J5f)
Kdo nezažije nikdy nepochopí(J5f)
šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický
150. báseň z celkových 362
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Nepřítel.
(Karel Nejč)
-
VZPOMEŇ VŽDY VŠUDE
(Antonín Sova)
-
VEČER.
(Antonín Klášterský)
-
Ruce a ručky.
(Augustin Eugen Mužík)
-
OSTROV
(Otokar Fischer)
-
Růže.
(Augustin Eugen Mužík)
-
Psáno mezi tím, co jsem si vyřezával svou postel.
(Bohdan Kaminský)
-
OPUŠTĚNÁ
(Božena Benešová)
-
POČETÍ
(Antonín Sova)
-
V noci, kdy nečekal jsem rána.
(Josef Pachmayer)