MÁ LOĎ

Jiří Mahen

MÁ LOĎ
Jak často zřím tě ve snách před sebou, má lodi tajemná a přece tolik známá! Kol pláče den, ty letíš pod hvězdama, kol teskní noc, ty září slunce pluješ, mé srdce uvadá, ty plachty roztahuješ – kam řítíme se, jaký cíl tě vábí, za moři sedmi, sedmi za horama? Jak často zřím i tebe před sebou, ty muži tajemný a zase s rysy mými! Kormidlo z ruky včera přebral jsi mi, teď zas je pouštíš – prst tvůj na mne kývá a snad že právě vichr v rahnech zpívá, se usmíváš a z přídě na mne zíráš zas pohledy tak divně zmatenými! Jak často zřím i tebe pod sebou, ty moře záludné a věčně milované! Tvůj sykot slyším, vln tvých rachot divý, leč dneska stojím, ať se co chce stane: 6 Ty lodi tajemná, tvůj úkol duch můj tuší, ať pluji kamkoliv, já v srdci též vás nesu a já vás ovládnu, až hodím vám svou duši! 7

Kniha Duha (1916)
Autor Jiří Mahen

Další vydání

MÁ LOĎ v knize Lyrika (in Dílo Jiřího Mahena, svazek 7) (1958)

MÁ LOĎ v knize Básně (1928)