PÍSEŇ O ZLATÉ PŘÍLBĚ

Jiří Mahen

PÍSEŇ O ZLATÉ PŘÍLBĚ
Tak zvolna táhli černí koně mi zrezavělý, starý pluh. Zas rovné brázdy vzpomínkami jsem oral, starý dobrodruh. A slunce hřálo. V tichém poli se šeptalo o příštích žních. Zas vzpomínal jsem hospodářů už přede mnou též podivných. Pták zpíval, k nebi vzhůru cíle dnes směšněsměšným letem svým. A já se smál svým divným dojmům, svým směšněsměšným perutím. Mí koně ržáli. Koně černí zaržáli náhle z hluboka. Pluh zarazil se. Co jen skrývá má brázda směšně hluboká? Je kámen to, či balvan – skála? Zrak vlhne, prudce chví se ret: Hle, zlatá přílba! Zlatá přílba! – Já neměl tak v hloub zajíždět! 24