PSANÍČKO.
Proč jsem včera sklopil čelo?
Nevěř, tvá co mysl přede,
na vrtkavost srdce moje,
věř mi, nikdy netrpělo...
Proč mně dneska oči hrály,
stesk co tvými procházel se?
Neklop hlavu, duše moje,
byl to přízvuk nebývalý –
jak by kolem přešla víla,
v uši mně to zašeptala,
potom tiše v tebe vešla,
je v tom síla roztomilá:
na touhu mé srdce slyší –
chtěl bych mít tě jako horu –
čím jí blíž jsi, tím je dále,
a čím dál je, je ti bližší.
22